V létě roku 2010 schválila Rada města bez vědomí zastupitelstva Rámcovou smlouvu o obchodování na finančním trhu, pmocí které došlo k obchodům znamenajícím úrokové zajištění dluhopisu. Ponechme stranou podstatný fakt, zda je tato smlouva vůbec platná, když ji neschválilo zastupitelstvo – to nyní zkoumají právníci, a podívejme se na zajímavé okolnosti uzavření smlouvy a na její důsledky. Celkové náklady úrokového zajištění se mohou vyšplhat i na více jak 400 milionů.

Úrokové zajištění – o co jde?

Úroky z dluhopisu byly původně zkonstruovány jako plovoucí, složené z mezibankovní sazby PRIBOR 6M + marže 3.3%. Mechanismus úrokového zajištění schválený Radou města je následující:

– Pokud by do konce roku 2013 plovoucí úroková sazba PRIBOR 6M překročila 5.2%, město by platilo maximálně 5.2% + dohodnutou marži 3.3%.
– Od roku 2014 do roku 2025 má město místo plovoucí úrokové sazby platit České spořitelně z nesplacené části dluhopisu pevný úrok 4,39 % navýšený opět o marži 3.3%.

Zjednodušeně lze tedy pro základní představu říci, že pokud bude v období do roku 2025 sazba PRIBOR 6M v průměru vyšší než 4,39 %, město na této transakci vydělá, pokud nižší, město prodělá. V době schválení dluhopisu byl PRIBOR 6M cca 1,6% a nyní je zhruba 0,7%. I když se dá očekávat, že během několika let úroky opět vzrostou, ztráta pro město do doby splatnosti vychází zhruba na 400 mil. Kč. Jen v roce 2014 město zaplatí cca o 60 mil. Kč více než kdyby smlouvu o úrokovém zajištění neuzavřelo.

Smlouva o úrokovém zajištění tedy nepředstavuje úplně klasické pojištění, které si běžně uzavírají domácnosti například proti požáru, a kde se platí relativně malá částka pro případ velké katastrofy. V případě úrokového zajištění dluhopisu jde de facto o finanční sázku (tedy spekulaci) na další vývoj mezibankovních sazeb. A tato spekulace může být celkově hodně drahá a může mít závažné dopady do zruinovaného rozpočtu města. Je tedy zvláště pro Liberec více riziková, než pojištění, která si běžně platí většina z nás.

Nejasné a sporné otázky spojené se zajištěním dluhopisu

1) Není zřejmé, proč o záměru uzavřít úrokové zajištění nebylo informováno zastupitelstvo.
2) Smlouva byla podepsána právě s Českou spořitelnou, ačkoliv úrokové zajištění je možné pořídit i u jiného subjektu, než který vydal dluhopis. Není jasné, proč toto úrokové zajištění nebylo soutěženo i u jiných subjektů.
3) Materiál do Rady města smlouvu zůvodňuje tak, že smlouva „respektuje současnou situaci na trhu a předpoklad pomalého růstu úrokových sazeb v prvních 3 letech splatnosti dluhopisu“. Proč tedy ale bylo v roce 2010 úrokové zajištění schváleno, byť s odkladem do roku 2014 schválené? V roce 2010 růst sazeb akutně nehrozil a není nám známý jediný podklad, který by zdůvodňoval výhodnost uzavřené smlouvy pro město. Samotná důvodová zpráva k takto závažné operaci má jen 1 stránku formátu A4 a neobsahuje ani odkaz na nějakou analýzu.

Důsledky

Celková úroková míra na nesplacenou část dluhopisu příští rok vzroste na neuvěřitelných 7.69%. Spořitelna má navíc zástavní právo na majetek města v hodnotě přes 1,3 mld. Kč, má praktický monopol na platební styk města a musí povolit případné další úvěry městu.

Pro srovnání: Úrokové sazby na české státní dluhopisy se srovnatelnou dobou splatnosti upisované v roce 2010 byly mezi pod 4.5%. I z toho je vidět, jak je dluhopis pro Liberec drahý. Díky úrokovému swapu smlouva o dluhopisu připomíná spíše nepovedenou (a doufejme i neplatnou) finanční spekulaci.

Jak mělo město při uzavření úrokového zajištění postupovat?

1. Informovat zastupitelstvo o záměru uzavřít k dluhopisu úrokové zajištění už při jeho přípravě.
2. Zvážit výhodnost úrokového zajištění na základě odborných materiálů a analýz.
3. Předložit zastupitelstvu ke schválení rámcovou smlouvu o obchodování na finančním trhu, jejíž uzavření je nutnou podmínkou pro obdobné transakce, s jasnými mantinely pro Radu města a primátora, zejm. s ohledem na výši úrokové sazby, kterou je zastupitelstvo ještě ochotné akceptovat.
4. Oslovit několik bank o nabídku na úrokové zajištění a vybrat nejvýhodnější nabídku.
Obdobný postup byl zvolen např. v Karlových Varech v roce 2012 a odpovídá duchu těch částí ustanovení zákona o obcích, které svěřují pravomoce o rozhodování o úvěrech a dluhopisech zastupitelstvu – ZDE

Otázka také je, jestli nutně město nutně potřebuje fixaci úrokové sazby na celých 15 let dopředu a jestli není výhodnější jít cestou postupných fixací podobně, jako to dělají občané s hypotékami. Karlovy Vary např. šly cestou fixací na tříletá období a dosáhly fixaci 1.49%, cca na třetině výše sazby, na kterou má zafixováno město.

Pokud by jednou o podobných věcech měla rozhodovat Změna pro Liberec, bylo by to právě podle výše uvedeného postupu. Jedině transparentním jednáním a diskuzí před uzavřením takto závažné smlouvy lze totiž podle nás minimalizovat právní a finanční rizika z (ne)platnosti takovéto smlouvy plynoucí.

Jaromír Baxa, Petr Červa, Josef Pilnáček, Josef Šedlbauer