Byli jednou jedni nespokojení občané v jednom půlnočním království. Před mnoha a mnoha lety se domnívali, že budou žít ve spravedlivé zemi, zvonili klíči, zvolili si dobrého krále a dobré rádce. Po nějaké době však zjistili, že král je okrádá, rádcové si mastí kapsy z jejich daní, odírají je, zastavují nesmyslnými stavbami jejich město, ničí okolí jejich domovů, drancují krásnou čtvrť, kterou minulé generace nazvaly Lidovými sady, právě proto, že byly určeny pro odpočinek a rekreaci všech lidí z království. 

Tak se stalo, že se část občanů vzbouřila a založila si sdružení na obranu proti vydřiduchům. Později pak zjistili, že i jejich sousedé na druhé straně království si založili stejná sdružení proti stejným vydřiduchům, kteří sužovali celé město i široké okolí. Proto se ta sdružení se stejným cílem dala dohromady, a protože viděli, že vydřiduchové si dosadili svého krále a zneužívají jeho politické moci, řekli  si, že musí zvolit nového krále.

To se povedlo, ale ke královi se vetřeli i nepoctiví rádcové, protože je menší část občanů stále volila. Tak se vydřiduchům podařilo ovládnout nepoctivé rádce, uspořádat puč, a zvolit loutkovou královnu. A aby si ti drzí občané se svým králem už opravdu ani neškrtli, vyházeli krále a jeho lid ze všech funkcí a obsadili svým loutkovým divadlem vládu v celém království.

Občané zůstali se svým králem na ulici a mohli se buď rozejít do svých domovů a nechat si dál líbit všechny další sviňárny od vydřiduchů, nebo si  postavit svoje malé královstvíčko a vyzbrojit si sami své zbrojnoše. Rozhodli se tedy, že si postaví malou chudou armádu, a budou ji platit ze svých vlastních financí a půjček až do další vítězné bitvy.

V loňském roce se královi a jeho lidem podařilo ve spojení s dalšími neohroženými rytíři vyhrát první z velkých bitev.  Ani král není neomylný, ale občané stále vidí, že lepší je nezávislý král, byť i s chybami, než  pimprlové divadlo v režii vydřiduchů.  Vydřiduchové, kteří v té velké bitvě dostali pěkně na zadek, nyní zbrojí na další bitvy, protože cítí, že by mohli prohrát celou válku, a v širokém dalekém okolí najímají žoldáky a ti se snaží děsit a zastrašovat mírumilovné obyvatele království.

No a to už jsme děti i vážení dospělí čtenáři u postavičky pana Dolanského, kterému vydřiduchové v této pohádce také dali roli, a to nezávislého a neohroženého detektiva, který odtajňuje nekalé tisícové příspěvky královské družině z platů občanů lékařů, zdravotních sester, úředníků, podnikatelů, důchodců, dělníků a mnoha dalších profesí. A k tomu zpívá za kulisami sbor anonymů opakovaně refrén „no jestli ty tisícovky vážně někde nenakradli, určitě ukradli, určitě ukradli, la la lá“. 

Ale nebojte se děti, každá pohádka má dobrý konec a královská družina už se připravuje do příští velké vítězné bitvy. A teď už zazvonil zvonec a pohádky je pro dnešek konec .

Tak dobrou noc.

Alena Dvořáčková, Občanské sdružení Staré Město Liberec