Prezidentem by se měl stát především člověk s vysokým morálním kreditem. Je nejvyšší čas, aby po posledním všeználkovi a „sběrateli“ plnicích per v přímém přenosu, člověku, který nezná špinavé peníze a jehož přebubřelé ego se na nás při každé příležitosti tlačí i z plochých obrazovek nových super tenkých televizorů, přišel na hrad někdo, kdo opět napraví zkaženou reputaci tohoto státu ve světě. Člověk, který vyšle signál, že Češi nejsou jen zloději, ekologičtí ignoranti a nepřátelé evropské integrace.
Potřebujeme osobnost, která se pokusí navázat na odkaz Václava Havla a stane se v naší zkorumpované a deformované společnosti nositelem naděje na lepší časy. Poté, co se stala německou kancléřkou poprvé v historii žena a americkým prezidentem černoch, si myslím, že i v České kotlině nastal čas pro změnu a do této funkce by mohla být zvolena žena. Ostatně z možného výběru kandidátů, kteří odevzdali potřebný počet podpisů, přichází ze zástupců „silného“ pohlaví, z mého úhlu pohledu, jen těžko někdo v úvahu. Většinu mužských uchazečů diskvalifikují nebo minimálně výrazně snižují jejich vhodnost pro tento úřad větší či menší handicapy.
Jako nejzávažnější vadu vidím členství v komunistické straně. Považuji i pouhé členství v této zločinecké organizaci za minulého režimu za vadu charakteru, a to i v případě, kdy se dotyčný jedinec již ničeho jiného nedopustil. Především vstup do strany po invazi vojsk Varšavské smlouvy v době tzv. normalizace vypovídá o poměrně hlubokém morálním deficitu a z toho plynoucí schopnosti se kvůli vlastnímu prospěchu aranžovat s kýmkoliv. Jsem si jist, že toto nejsou vlastnosti, kterými by měl disponovat prezident českého státu.
Mnozí kandidáti mají pochybnou politickou minulost (opoziční smlouva, dlouholeté předsednictví krajské organizace ODS v kraji, kde došlo snad k nejužšímu propojení politiky a byznysu, podivné až pravicově extrémistické názory nebo je pojí úzké vazby na lidi, kteří prosluli nějakou korupční kauzou). Existují i jedinci, pro které platí téměř vše, co jsem výše uvedl… Ostatní handicapy, které jsou spíše osobního charakteru, nemíním blíže zmiňovat, každý občan ať sám posoudí, nakolik jsou věk, zdravotní stav, verbální schopnosti nebo i pouhá fyziognomie obličeje faktory limitující kandidáta pro tento úřad, který má stále ještě převážně reprezentativní charakter.
Vyloučím-li ještě Janu Bobošíkovou, pro kterou platí mnohé z toho, co jsem napsal o mužských kandidátech, zůstávají v užším výběru již jen dvě ženy. Zuzana Roithová a Táňa Fischerová.
Osobně bych dal přednost Táně Fischerové, se kterou jsem měl tu čest se několikrát osobně setkat, ale jsem pevně přesvědčen, že i Zuzana Roithová by byla velmi dobrou volbou, zvláště pak v relaci ke zbytku kandidátů. Nezbývá než si přát, aby každý občan a volič pečlivě zvážil, jak je nastaven jeho hodnotový žebříček, a podle toho se rozhodl, komu dát při této volbě svůj hlas. Právě tato v historii první přímá volba hlavy státu ukáže, zda měli pravdu kritici, kteří tvrdili, že volba prezidenta nepatří do rukou voličů.
Jiří Čeček
