Před pár týdny oznámili všichni zastupitelé Věcí veřejných, že odchází ze strany, ze kterou byli do libereckého zastupitelstva v roce 2010 zvoleni. Spolu s nimi odešla i většina členů libereckého klubu. Oproti všem tvrzením, jak, dnes již bývalým, členům libereckých VV jde o zachování priorit „transparentnosti zakázek města a podpory volnočasových aktivit dětí a mládeže..“, nelze nevidět, že je za celou akcí strach o politické přežití. Ostatně současná opozičně – smluvní koalice na liberecké radnici samozřejmě tímto nekončí. Jde o hodně.
Politici libereckých věcí veřejných se do zastupitelstva dostali již jen na chvostu nadšení, která tato strana skrze svou bohatou a ostrou kampaň vzbudila u části české veřejnosti, která měla a má již plné zuby vládnutí hrstky zvolených pro hrstku vyvolených. V zastupitelstvu města Liberce zasedli jen tři zastupitelé, a to v době, kdy už většina národa prohlédla, co jsou vlastně Věci veřejné zač a spousta lidí, která to svým hlasem i angažmá myslela dobře, se už chytala za hlavu.
Autor těchto řádků si neodpustí ješitnou poznámku. Skoro na den přesně před dvěma lety, po parlamentních volbách, napsal komentář, kde před Věcmi veřejnými varoval – před bulvární kampaní, před rozporuplností jejich postav, před precedentem již neskrývaného spojení firmy a strany, před tím, že jde o účelový projekt sesbíraný tou nejšpinavější, kmotrovskou částí (nejen) pražské ODS a že Věcem veřejným půjde hlavně o zakázky veřejné. A článek sklidil vlnu kritiky, a to i od spolupracovníků nejbližších nebo od podobně naladěných. Nicméně uběhly dva roky a dávno tomu, co se potvrdilo vše.
Ale zpět k libereckým „veverkám“. Jejich většinový úprk ze strany, kam z nich řada vstoupila, když se pokoušela získat mandáty na politické periferii malých pravicových stran, by leckdo mohl přirovnat k starému přísloví, že jako zase jiní hlodavci opouštějí potápějící se politickou loď. A snad by měl i pravdu. Týká se to těch, kteří nemají ambice ve „velké“ celostátní politice a touží se hřát u kotle vláčku, který jede libereckou krajinou už dvacet let a za sebou zanechává dluhy, problémy a zkázu. Ovšem v salonním voze a u mašinfíry se hoduje a zbytky létají oknem.
Bude zajímavé sledovat, kam se dnes nezařazení zastupitelé zvolení za Věci veřejné vydají na své dlouholeté pouti za požitky politické moci. Petr Černý, hlava někdejších libereckých Věcí veřejných, to ještě neví. Ale své o něm vědí například obyvatelé největšího libereckého panelového domu, tzv. Hokejky. Zde jako pověřenec bytového družstva Sever vysoutěžil výběrové řízení na zateplení za 103 milionů. S tím ale nesouhlasili tamní členové sdružení vlastníků, vypsali si nové výběrové řízení a dokázali cenu srazit o celých dvacet milionů korun níže. Kde mělo zmizet těch 20 milionů, ví asi jen Petr Černý. Každopádně je to zajímavá kvalifikace pro současný post radního, který nyní zastává.
Nebo muž číslo dvě spolku, který si ještě před pár týdny říkal liberecké Věci veřejné – Bohuslav Kabátek. Ten se nechal zvolit jako „Garant“ odbornosti a dosazování odborníků do veřejných funkcí. Doslova se psalo: „Město musí řídit odborníci, politická loajalita není kvalifikace.“ A uplynulo pár dní od voleb a už mu jeho známý, ne zrovna chvalně známý Radim Zika z liberecké ODS, sehnal teplé místečko náměstka na Pozemkovém fondu, kde dělá ředitele. A „Garant“ Kabátek je i nadále věrným a loajálním členem současné velké koalice s ODS.
Pak je tu část, ta menší, libereckých Věcí veřejných, které se nějak nepohodla s místní oligarchií, reprezentovanou zejména hlavami ODS a částečně ČSSD. Jejím reprezentantem je Petr Skokan, sám politický dinosaurus par excellence, dlouholetý starosta České Lípy a posléze dokonce hejtman Libereckého kraje za ODS, za kterého lítaly směrem k dominantnímu podnikatelskému prostředí v Liberci takové částky jako 125 milionů pro Investorsko inženýrskou milionů za neschválený projekt Centra vzdělanosti Libereckého kraje a podobně. Ale Petru Skokanovi nezbývá nic jiného než se přimknout k Vítu Bártovi, protože doma ho hoši mezi sebe už asi nevezmou. Leda by musel přeskákat zase někam jinam, ale kdo ví, jako bezproblémový hejtman se osvědčil.
Jak řečeno – bude zajímavé sledovat, kam se který politik z účelového slepence Věcí veřejných vydá. Určitě to ale nebude jeden příběh jedné strany, protože jím vlastně nikdy nebyl. Jen řada malých výtahářů na chvíli přesedlala do jednoho velkého, pěkně zaplaceného a nasvíceného výtahu Víta Bárty, Romana Janouška a Tomáše Hrdličky, který se dnes, naštěstí pro tuto republiku, řítí k zemi.
Jaroslav Tauchman
