Řeč je o sesazeném primátorovi Liberce Janu Korytářovi. Vypůjčil jsem si větu z diskuse pod článkem o spekulantovi s pozemky na webu Náš Liberec. Je to část odpovědi anonymního účastníka diskuse Jana na otázku jistého Jiřího Kruliše, který chtěl vědět, cože to oněm věčným kritikům Změny a především Jana Korytáře vlastně vadí.
Rád bych pominul pro tuto chvíli problematiku anonymních příspěvků jako takových, ale přiznám se, že mám s tímto tématem trochu problém.
Motivace pisatelů, kteří v podobných diskuzích dáví zkažený obsah svého nitra na veřejnost je celkem zřejmá, poměrně snadno pochopitelná, méně již akceptovatelná. Důvod je většinou patrný již z volby výrazových prostředků. Tolik zloby, zášti a žluči musí jednoduše ven. Méně pochopitelná je pak motivace ostatních přispívajících, kteří píší převážně slušně, věcně a obvykle i poměrně objektivně. No, budou mít k tomu jistě své dobré důvody…
Vraťme se ale k textu příspěvku anonyma Jana, který pak mimo jiné na závěr klade klíčovou otázku: „Jak to asi dopadne, kdyby se stal hejtmanem?“
Ano, to je přesně ta otázka, která zaměstnává v Liberci kdekoho, především pak špičky našich obou tzv. renomovaných stran. Dá se předpokládat, že tato možnost vyvolává stejnou míru paniky jak v jednom, tak i v druhém politickém táboře. Horečně se proto pracuje na možnostech diskreditace a pokus prezentovat Jana Korytáře jako spekulanta s pozemky a tuneláře dotačních programů nebo pseudokauza „Krákoragate“ jistě nebyly akcemi posledními.
Jedná se o stále poměrně spolehlivě fungující strategii, kdy beznadějně zdiskreditovaný subjekt se již ani nepokouší o očistění svého image, neboť je to prakticky nemožné, ale vydá se raději cestou kydání špíny na své protivníky s poměrně slušnou nadějí na úspěch, protože to plně odpovídá obrazu v myslích voličů o morálních kvalitách politiků jako profesní skupiny.
Obraz který se tímto u veřejnosti posiluje (tedy, že jsou všichni stejní a jeden krade víc než druhý), stačil doposud vždy k tomu, aby tito pochybní lidé své pozice i nadále uhájili. Voliči jsou hluboce frustrovaní a voleb se z výše uvedeného důvodu ani nezúčastní, případně je ovládne strach, že by mohlo být třeba ještě hůře a tak volí opět klasicky, tedy levici nebo pravici, podle svého sociálního postavení ve společnosti.
Světlou skutečností, která nám dává novou naději na možný pozitivní obrat ve fungování naší společnosti je fakt, že vznikají jako houby po dešti nové občanské iniciativy a hnutí, která nemají a ani nechtějí mít s deformovaným systémem stranických kmotrovských struktur nic společného. Zdá se, že roste počet občanů, kteří si začínají uvědomovat, že když se sami aktivně nezapojí, tak tím nechávají pouze prostor pro masivní korupci již etablovaných struktur. Tato korupce sice podle vyjádření našeho pana prezidenta ani snad vlastně neexistuje, nicméně řadový občan již ani neví, kam by pohlédl aby neviděl její všudypřítomné stopy.
V této souvislostí je s podivem, jak hrubě uniká pozornosti naší veřejnosti i velké části médií jednoduchý fakt, že míra životní úrovně obyvatel jednotlivých států nezávisí v prvé řadě na tom zda je tam u moci levice nebo pravice, nýbrž je, matematicky vyjádřeno, nepřímo úměrná korupci v té které zemi.
Tvrzení anonymního Jana: „Měl koalici a neudržel jí“; nebo další oblíbené obvinění a nejen J. Korytáře o údajné nekomunikaci jsou často slýchané argumenty. Nejsilnější strašák do budoucnosti, proč by lidé neměli Změnu volit, budeme v nadcházejících měsících ale jistě slyšet stále častěji „Toto uskupení nemá žádný koaliční potenciál.“
Osobně jsem pevně přesvědčen, že právě toto poslední tvrzení není deficitem, ale právě naopak s ohledem na současné personální obsazení obou velkých stran a jejich provázanost v tomto kraji je jednoznačně oním pověstným „esem v rukávu“, neboť je zárukou skutečné změny, která by nastala po odstavení dosud vládnoucí České občansko-sociální demokratické strany. Jen budoucnost ukáže, kam se politický vývoj bude ubírat.
Jiří Čeček
