Skutečnost, že ubytovávání sociálně slabých a vyloučených je výnosným byznysem je mezi odbornou veřejností známým faktem. S touto problematikou bych však chtěl seznámit také veřejnost širší.
V Liberci existuje asi 10 ubytoven. Ceny pokojů, které jsou nabízeny klientům se od sebe příliš neliší. Vždy jde o řády tisíců korun.
Avšak ubytovací podmínky jsou různé. Někde jsou v relativně dobré, v těchto prostorách jsou většinou ubytováni zahraniční nebo i tuzemští dělníci. Většina ubytoven si však žádný slušný standart neudržuje. Někdy je až s podivem, v čem lidé dokáží (musí) existovat a jak si ze zcela nevyhovujícího prostoru dokáží z minimálních prostředků vybudovat místo k přežití.
Ceny se pohybují okolo částky 100 Kč na den, což měsíčně znamená 3 000 Kč na osobu. Pokud si tuto částku vynásobíme 4x, tak se dostaneme na 12 000 Kč za 4 člennou rodinu. Tato rodina však nemá k dispozici např. garsonku, ale místnost o velikosti většinou 4×4 m. – 5×5 m. V Liberci jsou ale pouze 4 ubytovny, které přijímají i děti, tyto jsou samozřejmě permanentně obsazené. Takže pokud se rodina ocitne v situaci, kdy nemá na komerční ubytování a nedostane se do ubytovny s dětmi, tak jí je dítě odebráno. Ano, odebráno ze sociálních důvodů!
Jedna z těchto ubytoven se nachází v blízkosti liberecké ZOO. Objekt bývalého domu mládeže koupil Ing. David Polan (za něj na radnici v minulosti v případě této ubytovny vyjednával tehdejší krajský šéf TOP 09 a nynější významný člen této strany, Robert Korselt – pozn.red.). Ten ho pronajal pí. Bendové, která tam provozuje „ubytovací služby“, správcová objektu je pí. Krausová. Tyto dvě osoby si z ubytovny udělaly svůj malý soukromý lágr. Jejich praktiky jsou opravdu neuvěřitelné, a to se netýká jen toho, že tam minulý rok nechaly skoro zemřít nemocného člověka – více se dočtete ZDE
K jejich osvědčeným fíglům patří např. to, že ubytovanému napíší potvrzení o výši nájmu, ten si s ním posléze dojde na hmotnou nouzi, která část požadovaného nájmu pošle na účet ubytovny. Vzápětí si však správcová vyžádá tento doklad od ubytovaného zpět. Ten pak nemá žádné potvrzení o tom, že částku zaplatil. Proto na něj může být vytvářen tlak ze strany správců ubytovny. Může být dokonce kdykoliv vyhozen PČR na ulici, protože nemá doklad o zaplacení. Tento „institut“ odevzdávání dokladů o zaplacení se stal na této ubytovně téměř normou. Ta menšina ubytovaných, která tento požadavek odmítne, se tam dlouho „neohřeje.“
Další a poměrně čerstvý případ z této ubytovny se týká následujícího. Člověk, který se na ubytovně zdržoval cca měsíc, si našel práci v jiném městě. Nestihl však ještě změnit adresu pro doručování. Hmotná nouze mu proto poslala složenku s příspěvkem na živobytí na adresu staré ubytovny. Klient si ji proto chtěl vyzvednout. Paní správcová mu ji však odmítla předat, resp. požadovala za její odevzdání podpis potvrzení o dluhu 10 000 Kč za ubytování.
Klient tam však měl pohledávku ve výši 3800 Kč, a tak odmítl. Nakonec ho však donutila podepsat potvrzení o dlužné částce 8 000 Kč. Proč to však podepsal, když měl na požadované složence částku 2200 Kč? Správcová ho psychicky zlomila. V danou chvíli neměl z jeho pohledu jinou možnost, protože si musel koupit jízdenku do práce, zaplatit jinou ubytovnu, nakoupit jídlo apod.
Podnikavé paní vydělávají i na takových věcech, jako je použití pračky za 50 Kč a to bez pracího prášku, 200 Kč za svoji vlastní TV na pokoji apod. Sprchy fungují jen pár hodin denně a to večer od 18:00 do 21:00. Pokud je klient mimo ubytovnu a domovnici se nelíbí, sprchu mu ani neotevře.
Správcové tedy přišly na způsob, jak si nezákonně přivydělat na psychicky a sociálně zdeptaných lidech. Tento případ je však pouze jen špičkou ledovce ve velkém byznysu, který se kolem těchto zařízení a nemovitostí točí.
Jan Baďura
