V Liberci se na včerejším zastupitelstvu povedlo současné velké koalici (s vyjímkou VV a části USZ) a ODS prosadit nově pozměněnou vyhlášku, která umožní investorům doslova vtrhnout i na místa, která pro ně byla zatím tabu – na hřiště a do parků.
Všechno vlastně kvůli projektu, který obřím bytovým domem pozmění celou zahradní čtvrť nad kasárnami. Mezi majiteli investorské firmy je architekt, který za ODS měl čilé vazby s městem.
V úvodu zastupitelstva došlo ke změně. A to rovnou ve Změně. Zastupitelka za Změnu pro Liberec (ZpL) Andrea Dzanová se vzdala svého mandátu (důvodem bylo její stěhování se z města), její náhradnicí se pak stala Zuzana Tachovská.
ODS se pokusila prosadit bod, který by limitoval zastupitelstvo dvaadvacátou hodinou. Občanští demokraté, kteří celostátně s TOP 09 hrají roli „Jánošíka naruby“, který chudým bere a bohatým dává, to odůvodňovali délkou zastupitelstva a potřebou odpočinku pro politiky i úředníky. Tento zajímavý obrat může budit i sympatie. Nicméně o pravém důvodu návrhu spíše svědčí jeho druhá část, kde se uvádí, že zastupitelstvo se stejně jen hádá a zastupitelé se vzájemně napadají. Tato nově objevená slušnost u strany, která v Liberci proslula svou arogancí, trošku budí rozpaky.
Návrh ODS nebyl přijat. Ostatně kdyby ano, bylo by zajímavé sledovat, kdo by byl ten, který by posuzoval věcnost příspěvků i určoval zda se někteří zastupitelé jen neexhibují. Primátorka? Nebo předkladatel návrhu Jiří Kittner, který poslední dobou „protahuje“ zastupitelstvo svými (občas i vtipnými) glosami? Zastupitelé se tedy návrh rozhodli nepodpořit (jednání nakonec trvalo do půlnoci), nicméně Jiří Kittner si svůj návrh přece jen vzal za svůj a ve 22 hodin zastupitelstvo opustil. Kde zůstala jeho někdejší slavná tvrzení, že ho jednání začíná bavit až po šesti hodinách, těžko říci.
Vystoupila občanka z Ruprechtic, jejíž děti chodí tamní školy, která je (zejména tělocvična) v havarijním stavu. Zastupitelé byli apelováni, ať situaci řeší, ať ji za evropské peníze opraví. Proč jsou upřednostňovány podivné anonymní firmy před zájmy našich dětí, ptala se občanka? Vedení město velice obecně slíbilo, že se situací bude zabývat a primátorka dokonce zmínila dobré srdce jednatele anonymní firmy Iberus, jejíž projekty jsou protěžovány, že se jednoho malého a na poslední chvíli přidaného projektu, je ochoten vzdát … Zástupcům Změny pro Liberec (Jan Korytář) se nepodařilo prosadit bod, kterým by zastupitelstvo opravením školy úkoloval.
Jedním z hlavních projednávaných bodů byl záměr města postavit školku kontejnerového typu v Ruprechticích. Vedení města se rozhodlo řešit situaci, kterou zdědilo po dvacetileté vládě svého opozičně smluvního partnera – ODS (pro korektnost je třeba dodat, že současný radní David Václavík je dlouholetým představeným školského výboru a o situaci musel vědět poměrně dobře). Školka je Ruprechticích v zoufalém stavu a město na její místě hodlá vybudovat nový objekt složený z kontejnerů. Všichni byli pro. Jen opozici se nelíbila cena. Kateřina Absolonová ze ZpL uvedla několik příkladů odjinud, které ukázaly, nakolik je navržený projekt předražený. Vedení radnice argumentovalo, že nelze takto srovnávat nelze. Zastupitelstvo se neshodlo na ceně, jen na tom, že projekt bude financovat formou úvěru.
Není bez zajímavosti, že projekt připravil architekt Filip Horatschke, který městu hrozí soudy, pokud mu neumožní stavět v parku ve Svojsíkově ulici. Zajímavé bylo, jak ukázal Jaromír Baxa, že na ne zrovna levnou studii (respektive na jejího autora) školky, kterou architekt Horatschke připravil, nemuselo být připraveno výběrové řízení, jelikož částka byla jen o osmdesát korun levnější (79 920 Kč), což by při částce 80 000 Kč požadovala směrnice o zadávani veřejných zakazek, kterou s velkou slávou toto vedení města prijalo. Proč ji teď samo obchází, to je otázka…
Ostatně architekt Horatschke byl i klíčovou osobou u nejdiskutovanějšího bodu. Změny vyhlášky, která jeho firmě (a i všem ostatním investorům) umožňuje stavět na lukrativních pozemcích parků a hřišť. Z politické reprezentace se o neuvěřitelnou vyhlášku nejvíce zasloužil náměstek Jiří Rutkovský, kterého si mnozí pamatují jako občanského aktivistu a cyklistu. Dnes vyšel takovým způsobem vstříc betonové lobby, že by se za to nemuseli stydět ani představitelé stran, které jsou s tímto prostředím tradičně spojováni.
Architekt Horatschke se nejprve snažil na zastupitelstvu nemluvit pravdu, když popíral, že by městu hrozil, že se bude domáhat soudní náhrady za pozemek, který koupil, ale který dnes, kvůli regulativu,plní funkci hřiště a parku. Až když mu zbrusu nová zastupitelka Zuzana Tachovská přečetla jeho dopis, který zaslal primátorce a kde tuto hrozbu finančních nároků zmiňuje, musel svá tvrzení vzít zpět. Ostatně stavební rozhodnutí, které na magistrátě firma získala, opakovaně nadřízený kraj vracel. Nyní tedy bylo podnikatelským plánům potřeba pomoci jinak a k tomu nastoupilo vedení města.
Marně se proti návrhu snažili vystoupit zastupitelé Změny pro Liberec nebo kandidáti za KSČM. Nenápadná větička ve vyhlášce, která zní: „Výstavba na stabilizovaných plochách, dotýkající se využití veřejných prostranství (komunikací, zeleně a sportovišť), která jsou nedílnou součástí těchto ploch, musí být prověřena z hlediska dostupnosti a funkčnosti jiných veřejných prostranství pro uživatele příslušných stabilizovaných ploch.“, bude znamenat, že zastupitelé i veřejnost do budoucna vyloučeni z možnosti spolurozhodovat o tom, zda se v parku či na hřišti bude stavět nebo ne. Rozhodovat o tom totiž nebude řádně zvolené zastupitelstvo či dokonce nějakým způsobem zapojená veřejnost, ale sám projektant. Betonový zisk se tak vyšvihl vysoko nejen nad zájmy občanů, ale nad samou podstatu demokracie.
Pikantní je, že vedení města (Rutkovský) nenechalo takto závažnou vyhlášku projít ani nově vzniklou Radou architektů a ani ne týden po jejím hlasitém uvedení se ukazuje, ca co občanům města skutečně je. Jiří Rutkovský se snažil argumentovat, že vše je jen dočasné, že to vyřeší nový územní plán, ale do té doby může mít Horatschkeho firma Real Space klidné spaní a může se jí zdát o tučných ziscích, které na megalomanském domě ve Svojsíkově vydělá. Nic na tom, že se dokonce rozhodli přestat platit nájem, kterým je smlouva s městem, kterou teď argumentují a hrozí, vedení města (i se svým koaličním partnerem, který v minulosti celý program způsobil – ODS) jasně vědělo, kde a při kom má stát. Bod se, přes všechny argumenty opizice i přítomných občanů, podařilo prohlasovat…
Diskuse se rozeběhla i kolem prodeje kina Varšava. Náměstek Šolc měl sice pravdu, že objekt je v havarijním stavu (kam ho ale nechalo dojít město), ale opozice mu kontrovala s tím, že to bylo právě vedení města, které Varšavu vyřadilo z projektů navržené na podporu z evropských dotací. Nakonec se dohodli, že připraví náčrty toho, jak by kino mohlo být v budoucnu využito, důležité tedy bude příští zastupitelstvo.
O půlnoci se zastupitelstvo rozešlo. Nejen v sále, ale i po celém městě po něm zbyla pachuť z toho, jak se kvůli něčím kšeftům ohýbají vyhlášky a že se do budoucna bude o klíčových rozhodnutích, které ovlivní životy lidí, rozhodovat v kancelářích soukromých firem.
Jaroslav Tauchman
