Pamatujete se, jak se pár měsíců a týdnů před volbami 2010 liberečtí politici napříč stranami předháněli v ujišťování veřejnosti, že je třeba zachránit nejstarší liberecké kino Varšava? Jak si to někteří brali jako „srdeční záležitost“ a jiní zase jako „prioritu“? Jak bylo téměř jasné, že peníze z Evropské unie (IPRM) půjdou na rekonstrukci a nové využití této liberecké památky? Uběhlo půldruhého roku a všechno je jinak – vedení města chce nejstarší městský biograf prodat.

Současné vedení města, které u moci drží tichá koalice s ODS se rozhodlo jít ve stopách svého opozičně smluvního partnera, když se řídí heslem „prodej, co se dá“. Na úkor minulosti, ale i budoucnosti se má tedy privatizovat místo s jedním z největších kulturních geniu loci ve městě – první městský biograf, kino Varšava. Vedení města za něj chce něco málo přes sedm milionů korun (konkrétně 7,168 mil. Kč). Zájemce je zatím jediný a to majitel pizzerie Maškovka, která v objektu již řadu let funguje.

Jenže vždycky tomu tak nebylo. Těsně před volbami v roce 2010 se většina politiků shodovala na tom, jak je potřeba Varšavu zachránit. Vezměme za příklad tehdy vládnoucí ODS. Tehdejší primátor Jiří Kittner dokonce psal, že je Varšava jeho „srdeční záležitostí“ a že „záchranu a obnovu Varšavy bere jako výzvu“. Podle Kittnera mělo kino Varšava stejnou kulturní hodnotu jako městské lázně Františka Josefa I a „město Liberec jako vlastník objektu může využít této situace a objekt nabídnout veřejnosti“.Nebyl ve svém názoru ovšem zdaleka sám. „Podle našeho názoru by jedno staré kino mělo ve středu města zůstat,“ doplňoval tehdy Kittnera jeho náměstek přes kulturu a spolustraník Ondřej Červinka.

Dlužno ovšem dodat, že v minulosti vedení města za ODS připravovalo prodej Varšavy, mezi zájemci byl i jeden z kandidátů ODS a majitel společnosti VGD, která pro město zpracovává analýzy Jan Šuma. Zástupci se k záchraně Varšavy přidali vlastně až během diskuse, kterou veřejnou debatou v tomto kině odstartovalo naše sdružení, když jsme zde v dubnu 2010 uspořádali debatu, jak využít evropské dotace ve městě.

Dnešní zastupitelé za Změnu pro Liberec (tehdy za Stranu zelených) potom zase navrhovali, aby z Varšavy bylo vytvořené kulturní centrum po vzoru Jabloneckého Eurocentra a zapojen by měl být i nedaleký parčík ve Frýdlantské ulici. Vedení radnice dnes ale přemýšlí, že i tento parčík s památným stromem pronajme sousední restauraci jako letní zahrádku. Dlužno dodat, že místo roky ostudně chátrá, ale i tak se v minulosti podařilo zabránit – i za přispění našeho sdružení – jeho privatizaci.

Nicméně v současnosti jde do zastupitelstva teprve záměr prodeje a bude velice zajímavé sledovat, jak se nejen ODS a Změnu pro Liberec, ale všichni politici, kteří se v minulosti za Varšavu stavěli, zachovají. Navíc poradní orgán rady města – Komise pro výběrová řízení a privatizaci majetku jasně nedoporučila privatizaci objektu.

Posléze se Varšava dokonce dostala na seznam projektů, které mají být financovány z evropských fondů. Původně měla stát rekonstrukce kina něco přes pětadvacet milionů. Což byla také částka, o které mluvil v roce 2010 i tehdejší primátor Jiří Kittner. Přišly volby, primátorem se stal Jan Korytář a Varšava stále vévodila seznamu. Pak byla Změna pro Liberec pro údajnou „nekomunikativnost“ odvolána a vznikla velká tichá koalice.

Varšava na projektech zůstala, jen se náklady zvýšily bez důvodu na neuvěřitelných cca 78 milionů, tedy o zhruba padesát milionů více, aniž by kdo kdy vysvětlil proč a na co. Nakonec záchrana kina z projektů vypadla vůbec. Přednost dostaly od nového vedení takové projekty jako „Centrum podpory geotermálního využití energie“ anonymní společnosti Iberus (projekt už je pod smlouvou), za kterou jedná za korupci a tunelování městského majetku stíhaný bývalý zastupitel za ODS.

Přitom kino Varšava si záchranu zaslouží jako málo co. Objekt kina je nejstarším biografem v Liberci. Postaven byl v roce 1908 jako „Jubilejní (k 60. výročí korunovace Františka Josefa I.) elekrifikovaný biograf“ v secesním slohu. Významnější přestavbou v duchu modernismu prošel začátkem 20.let minulého století. Jeho neopakovatelnou atmosféru a vůni si pamatuje snad každý obyvatel města. Promítání zde bylo ukončeno na konci roku 2008, důvodem byly ekonomické ztráty, které již nemohl tehdejší pronajímatel, letitý liberecký filmový nadšenec, unést. Promítací sál i samotný objekt jsou v zoufalém stavu a potřebují nutnou opravu a rekonstrukci.

Sečteno a podtrženo – sliby se slibují, blázni se radují a starého psa novým kouskům nenaučíš. Bláhoví byli ti (stejně jako autor těchto řádek), kteří měli radost z toho, že město jednou v rámci programu čerpání evropských dotací nazvaném „Atraktivní a kvalitní život v Liberci“ udělá něco opravdu atraktivního a kvalitního. Že zachrání kus liberecké historie a místo nemála vzpomínek i nadějí na zlepšení libereckého kulturního života. Ne tak současné vedení. Prodávat, prodávat, prodávat, jen chvíli před volbami lhát občanům a pak znovu prodávat…

Jaroslav Tauchman