Zatímco se tady na tomto serveru (Náš Liberec) dohadujeme, kdo vzpomíná na prezidenta Václava Havla v dobrém a kdo jen na oko, na jiném serveru, Týden v Libereckém kraji, dochází k přebásnění docela krátké historie. Tak se může čtenář, který toho už dost pamatuje, propadnout snadno mnohem hlouběji do minulosti než do roku 1989. Rétorika tohoto soukromého média, placeného z peněz nejmenované stavební firmy, mi silně připomíná články Rudého práva z doby, kdy začala normalizace po okupaci Československa, tedy léta sedmdesátá.

Technika lživé propagandy je zřejmě stále stejná: je třeba uvést nějaká fakta, pominout podstatné skutečnosti a čtenáři nabídnout jakési pseudo-souvislosti. Tak, pokud jde o to, kdy začal hrozit rozkol v povolební koalici mezi lidmi ze Změny pro Liberec a ostatními (Liberec občanům, ČSSD a Unie pro sport a zdraví), který vedl k pádu Korytářovy vlády, autor článku, Zdeněk Soudný, na Týdnu v libereckém kraji soudí, že se tak stalo až po výroku novopečeného primátora na adresu věřitelů proslulého MS v lyžování v lednu právě končícího roku.

Korytářovo docela rozumné osobní uznání, že i bývalé vedení města se podílelo na organizaci MS a proto by se město nemělo k věřitelům obracet zády, se prý stalo první zkouškou povolební koalice! Zkouška pevnosti koalice přece vznikla daleko dříve!

Když pomineme povolební hrátky pana Jiřího Šolce, který do konce obtížných jednání o povolební koalici nepřestal laškovat s (patrně) lákavou nabídkou zrady ve prospěch bývalého primátora Kittnera a jeho lidí, je zřejmé, že to byl právě lídr Liberce občanům, kdo brzy zahájil vlastní mediální kampaň proti vyjednané koaliční dohodě, nechával se ostentativně vídat s panem Kittnerem na veřejných místech, a tím, snad nevědomky (ale neustále) zvyšoval svým jednáním nejistotu v nové koalici. Dával novinářům své vlastní tiskovky s odlišnými stanovisky, než která byla dojednána, ještě před Vánoci 2010, jestli mi ještě paměť slouží.

To všechno má být ale zřejmě co nejrychleji zapomenuto a proto ty „pseudo-historické“ rozbory Týdnu v Libereckém kraji.

Skutečně prvním zaskřípáním v koalici bylo hlasování o zástupci města na valnou hromadu Krajské nemocnice ještě před koncem roku 2010. ČSSD pod taktovkou pana europoslance Duška, se nemohla zřejmě dočkat převzetí moci nad tučným soustem v podobě Krajské nemocnice, kterou dosud ovládala ODS, a které se patrně pokusil ještě před volbami převést Nečesaný pod novou vlajku vznikající TOPky.

Ten měl být příkladně potrestán odvoláním, a proto bez předchozí dohody s koaličními partnery chtěli prosadit zastupitelé za ČSSD tento bod na jednání zastupitelstva. Díky pozornosti zástupců za Změnu pro Liberec jim to neprošlo. Zastupitelé za ČSSD byli tím viditelně rozladěni, a je velmi pravděpodobné, že za nesplněný stranický úkol dostali od pana Duška pořádně vyčiněno podle bolševického principu, který zřejmě ovládá obě současné největší tzv. občanské a demokratické strany- tj. minimum demokracie, maximum koncentrace moci.

Ale opravdu viditelný rozkol v koalici nastal teprve při hlasování o 38. změně územního plánu – tedy dokončení lukrativního kšeftu s pozemky vykutálených bratrů, kteří posupně směnili bufet za cca 450 tis. pod taktovkou svých přátel v klíčových pozicích, za majetek města v hodnotě cca 15 mil.

To byla kauza, na které Korytář pracoval několik let. Nešlo o jeho osobní věc, jak se snažili zástupci ODS svorně s kolegy z ČSSD všem ostatním na ZM namluvit, ale o věc velmi veřejnou, totiž o popis mechanizmu, jak město přicházelo pod minulým vedením o veřejný majetek. A v tomto hlasování, které muselo být nejpozději v lednu 2011, ČSSD bezprecedentně svého koaličního partnera podtrhla a hlasovala spolu s ODS, tedy svými skutečnými partnery tak, aby chytří bratři svůj nabytý majetek mohli dobře zhodnotit.

Tady se také jasně ukázalo, s kým a za co ČSSD skutečně táhne za jeden provaz. Byl to také leden 2011, kdy jsme měli k dispozici analýzu situace v zákulisí města – včetně data, kdy bude Jan Korytář nejspíš odvolán a včetně jména budoucí nové primátorky Rosenbergové. Tomu jsme pak nedokázali zabránit proti vůli většiny, která se shlukla kolem znovu vítězné ODS.

Průběhy dalších jednání ZM, zvláště jednotlivá hlasování a chování ODS v „opozici“, rozpočet města nahrávající zase hlavně betonářské lobby a izolace zastupitelů, kteří v posledních komunálních volbách dostali nejvíce hlasů, o tom svědčí mnohem více než lživý dokument na týdnu v Libereckém kraji.

Kromě dikce nápadně podobné Poučení z krizového vývoje má také stejnou funkci: poskytnout oporu těm váhajícím,kdo si ještě vzpomínají, jak to doopravdy bylo, aby věděli, co si o tom všem myslet, a jak o tom na veřejnosti mluvit, aby se nedostali do kolize s mocnými. A to je skutečně po 22 letech od konce let nesvobody zážitek!

Vladislav Chvála, městský zastupitel za Změnu pro Liberec