V úterý, v příjemné atmosféře tradiční liberecké hospody Plzeňka v Moskevské ulici, proběhlo setkání obyvatel města s jeho první ženou, primátorkou Martinou Rosenbergovou. Účastnil se ho i její spolustraník z ČSSD a zároveň náměstek pro dopravu Lukáš Martin. Bylo to zřejmě poprvé za půl roku od svého zvolení, kdy se primátorka sešla s občany. Je to určitě ze strany primátorky vstřícné gesto, doufejme ale, že její avizované a pravidelné setkávání se ponese v konkrétnějším a méně obecném (tedy nic moc neříkajícím) duchu.
Jen pro začátek: je potřeba hned vyslovit velké díky iniciativě Je čas nemlčet za organizaci setkání s libereckými politiky a na straně druhé paní primátorce, že je k jejím aktivitám vstřícná a na setkání dorazila. Snad se tak do budoucna zbaví aury političky, o které se toho moc ve městě neví a která sama toho o sobě moc prozradit nechce. Ostatně od září mají začít fungovat pravidelné setkání s Martinou Rosenbergovou na radnici, tak se uvidí.
Ale úterní společenský večer měl své i své neduhy. Zpětně reflektováno asi prvním byla příliš krátká doba diskuse. Primátorka si pro občany vyhradila jen 60 minut, což je škoda, protože je to příliš krátká doba pro všechny dotazy i prohloubení diskuse. Jakkoliv je jasné, že den primátorky statutárního krajského města je plný od časného rána do pozdního večera, přeci jen si mohla pro občany udělat času alespoň o půlhodinu déle. Debata byla lidmi z Je čas nemlčet avizována dlouhé týdny dopředu. Vyberme pár momentů z této nepříliš dlouhé debaty.
Celá diskuse se točila kolem současného stavu města, odpovědnosti politiků za něj a toho, jak z této situace, do níž se Liberec za 20 let dostal, ven. Na řadu přišlo i jmenování šéfa Unie pro sport a zdraví Jiřího Veselky do čela liberecké nemocnice a také instalace exprimátora Jiřího Kittnera na pozici nemocničního ekonomického ředitele. Občané poukázali na to, v jakém stavu a jakými dluhy po svém takřka dvanáctiletém primátorování Jiří Kittner město zanechal (při čemž pod něj spadal odbor ekonomiky).
Zajímavá odpověď přišla z úst paní primátorky na otázku, proč tyto dva pány (Kittnera a Veselku) ČSSD de facto dosadila do funkce (ČSSD má většinu v orgánech nemocnice, Kittnera si Veselka dosadil bez výběrového řízení sám, ač se o tom spekulovalo dlouho). Prý když někdo pracoval jako politik, jej nediskvalifikuje pro jiné místo, byť i tam se rozhoduje o velkých veřejných penězích, zněla odpověď primátorky Rosenbergové.
Asi tak posunula o stupeň výše tvrzení svých koaličních kolegů (např. Liberec občanům), kteří neviní celou stranu (ODS) za dvacetileté vládnutí a stav města,pouze jednotlivce. Nyní už zřejmě neplatí ani politická odpovědnost osobní, jen škoda těch důsledků pro celé stotisícové město …
Příliš obecné, až frázovitě znějící odpovědi, bylo možno slyšet i na otázky, jak ze současného stavu ven. Šetřit se prý musí a šetřit musíme všichni. Když ale bylo zmíněno, zda by se neměly hlavně krátit příjmy firmám, které mají exkluzivní a jinde nevídané smlouvy s městem (například firmě ze stáje S group holding – Syner) oproti například zdražování jízdného pro seniory, opět ta samá písnička: musíme šetřit všichni, jedni by chtěli krátit tam, druzí tam. Dohromady žádná odpověď, žádný jasný postoj.
Ale přeci jen: paní primátorka sama přiznala, že kdyby bylo jen na ní, radši by vzala více z peněz určených pro arénu a firmu pod křídly S group holding (Syner) než například z prostředků pro botanickou zahradu, školky nebo pro seniory. Věřme, že svým slovům dostojí a zasadí se o to celou vahou svého úřadu.
Veskrze to byl další příjemný večer. Příjemný v tom, že je dobré vidět, že i v Liberci se hýbou ledy a lidé už se nebojí ptát se politiků nebo nerezignují na svoje občanské postavení. Možná to některým komentátorům v Libereckém deníku přijde jako ztráta času a že politici jsou vlastně chudáci, když jednou za několik měsíců musí poslouchat někdy i nepříjemné dotazy, ale taková je podstata demokracie. Politici totiž (a primátorka vůbec poprvé za dlouhé měsíce) nesestupují blahosklonně mezi své poddané, ale chodí za svými zaměstnavateli, z jejichž vůle na svých postech jsou – občany.
Jaroslav Tauchman