Dočetl jsem se, že Nadace Syner ukončila grantování – finanční podporu žadatelů. Již devět let pracuji v nadačním sektoru a důvody, které paní Urbanová a Syrovátková uvádějí, mě zarazily.

Souvislost zastavení grantování s pocitem, že jsou manželé zakladatelek napadáni zástupci Změny pro Liberec a nedostalo se jim ani opory ze strany podpořených organizací, mi uniká.

První část se snaží prstem ukázat na tři lidi (z toho dva ze Změny pro Liberec) a poštvat proti nim organizace, které jsou na finančních prostředcích od Nadace Syner závislé. Vedení firmy Syner zahájilo novou formu štvavé kampaně a když nestačily nepravdivé články, rozhodli se sáhnout lidem na peníze a k tomu těm, kteří je potřebují nejvíce. Brát si za rukojmí potřebné lidi mi přijde značně neetické. A popuzovat je prostřednictvím financí proti někomu dalšímu se mi jeví již jako šokující.

V druhé části mi uniká proč a jakým způsobem si dámy představovaly oporu ze strany podpořených organizací. Smyslem grantování není přeci vylepšování si popularity a případně svědomí, ale pomoc potřebným organizacím. Asi není na místě, aby se dětské domovy vyjadřovaly k politickému dění ve městě. Vyžadovat po příjemcích grantů, aby se veřejně zastávali hlavního donátora jakékoliv nadace se mi jeví jako nestoudné. Poděkovat za konkrétní dar je vhodné, ale vymiňovat si za každou cenu loajalitu jen proto, abych někoho podpořil i v budoucnu, mi již v pořádku nepřijde.

Nadace by měly být z podstaty apolitické. Zákon o nadacích dokonce hovoří o tom, že financování politických stran a hnutí je ze strany nadací nepřípustná. V tomto případě však vidím zcela zjevné propojení politiky a nadace i když ne přímo finanční. Zakladatel nadace má pocit, že je někým politicky napadán a prostřednictvím své nadace potrestá všechny potřebné a to až do té doby, než se jejich hněv obrátí proti domnělému původci napadání. To je z mého pohledu nepřípustné.

O transparentnosti a účelu Nadace Syner zde nechci polemizovat. Nemám nic proti firemním nadacím – v zahraničí je to zcela běžná praxe velkých podniků a i u nás je řada dobrých příkladů. Sporné to je až ve chvíli, kdy takováto nadace má krýt nekalé praktiky mateřské firmy svými dobročinnými projekty. Je otázkou zda těmito činy dostatečně ospravedlní chování zakládající firmy. Nezbylo by na dobročinné účely mnohem více prostředků, kdyby nebyla korupce a s veřejnými prostředky by bylo lépe nakládáno? Když se pak malá část takto nečistě získaných peněz rozdělí mezi veřejnost, nemělo by to být chápáno, že máme zavřít oči před korupčním jednáním a raději se neozývat, abychom něco dostali i příště. Je to podobné jako otázka, zda je dostatečná omluva tabákové firmy pro veřejnost to, že podpoří nadaci pro pomoc lidem postižených rakovinou?

Nadace a obecně celý neziskový sektor má svou hlavní devizu ve svém dobrém jménu. A Nadace Syner dokáže dobré jméno celému sektoru pokazit velice snadno – lidé příliš mezi nadacemi nerozlišují. A třicet pozitivních zpráv bohatě převáží jedna negativní. Celý neziskový sektor je značně závislý na příspěvcích firem, ale nesmí to znamenat, že se stanou jejich zaslepenými obdivovateli nebo vazaly a na koho si dárce ukáže, proti tomu budou bojovat. Vím, že někteří lidé si svou kritikou již dříve „zajistili“ stop stav příspěvků.

Věřím však, že se tato praxe časem změní a politické názory již nebudou ovlivňovat podporu daných organizací, ale bude to jen a pouze kvalita projektů, které pro společnost vytvářejí. Závěrem přeji všem organizacím, které o příspěvky ze strany Nadace Syner přišly, aby to zásadním způsobem neovlivnilo jejich činnost a aby paní Urbanová a Syrovátková ze správní rady brzy pochopily, k čemu je jakákoliv nadace zřízena.

Ondřej Petrovský