Přinášíme rozhovor s dr. M. Forerem, lékařem původně s Kolumbie, který jako občan organizuje protesty proti rozpadu liberecké koalice.

Rozhovor vyšel o víkendu v liberecké MF Dnes a je zajímavým dokumentem o občanské aktivitě, statečnosti, poměrech v Liberci i o tom, jaké je to je to být socialista v jiných zemích světa, konkrétně v Jižní Americe.

Čtyřiačtyřicetiletý Mário Forero je kolumbijský lékař, který žije v Česku již téměř dvacet let. Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně a v současnosti pracuje v liberecké Sanoplazmě a slouží v Krajské nemocnici v Liberci.

Právě on je jedním z pořadatelů demonstrace na podporu zachování liberecké koalice, která se konala před radnicí v úterý; další se chystá na příští pondělí.

Přečetl jsem si o vás, že jste přijel do Česka, protože jste chtěl žít v demokratické zemi. Trošku mi to připadá úsměvné.
Protože jste nikdy nežil u nás v Kolumbii. U nás se tvrdí, že je demokracie, ale když něco kritizujete, nebo řeknete svůj názor, na někoho se křivě podíváte, jste mrtvý. Takové zabíjení je tam zcela běžné.

Proto jste se vypravil do České republiky studovat?
To ještě existovalo Československo. Přijel jsem v roce 1992. To, že jsme sem se sestrou přijeli, nám zřejmě zachránilo život. Pár měsíců po našem odjezdu vojáci zabili naše rodiče.

Jak zabili?
Můj otec byl ve vedení tamní socialistické strany a matka mu pomáhala. Jako děti jsme s nimi každou sobotu nebo neděli jezdili do míst, kde žili ti nejchudší, a pomáhali jim. Vozili jsme jim deky, oblečení, léky. Tehdy bylo takhle zavražděno kvůli politice asi tři tisíce lidí. Dodnes to bez výsledku vyšetřují nějaké mezinárodní nevládní organizace.

Pojďme od těch smutných vzpomínek do Liberce. Zajímalo by mě, proč vy se jako člověk, který nemá právo u nás volit, zajímáte o politické dění v našem městě.
Já se o politiku zajímám delší dobu a vidím, že jeden z největších problémů tady je korupce. Ne jeden z největších, ale ten úplně největší. Politika je tady nečistá, i když k situaci u nás se to přirovnat nedá. Tady je přeci jen jiná atmosféra. Když něco na veřejnosti řeknete, tak vás nikdo nezabije ani nezmlátí.

Mluvit o korupci je hodně módní. Nicméně se to většinou odehrává v takových obecných rovinách. Nemůžete být konkrétnější?
Já tady vychovávám děti, platím poctivě daně, ale často vidím, že ty peníze skončí někde úplně jinde než by měly. Ale to jsou moje, nebo spíš naše peníze. Mám kamaráda doktora od nás, který žije ve Finsku. Říká, že devadesát procent Finů by korupci okamžitě nahlásilo v okamžiku, kdyby se o ní dozvědělo. Tam už se o tom učí ve školách. Takže jeden z důvodů jsou mé vlastní peníze, ale ten hlavní, že mám s korupcí a malou mírou demokracie, což s tím souvisí, negativní zkušenost od nás z Kolumbie.

Viděl jsem vás na jedné protikorupční debatě, kterou Změna pro Liberec uspořádala před volbami v knihovně.
Byl jsem na všech a tam jsem se seznámil s tím, co dělá Jan Korytář a lidé kolem něj. Od té doby jeho kariéru sleduji.

Zdá se, že politickou situaci v Liberci znáte dost podrobně. Kde vidíte ten největší problém krize, která ve zdejší vládnoucí koalici nastala?
Za znalce bych se příliš nepovažoval, ale myslím, že ČSSD a Liberec občanům byli do této koalice natlačeni. Příliš se jim do ní nechtělo, ale vzhledem k výsledkům voleb jim nic jiného nezbylo. To byl zřejmě důvod, proč se snažili hned od počátku koalici nabourávat. Odtud také zřejmě pramení neochota se zabývat skutečnými problémy Liberce. Nemyslím, že by ten hlavní důvod byl ve špatné komunikaci, jak se ozývá z jedné strany. Podstata jsou lobbistické zájmy některých stran či sdružení v koalici. To se nedá přehlédnout.

Na Veřejném slyšení v Lidových sadech primátor Korytář poněkud tlumil vášně a od dalších demonstrací zrazoval. Navrhoval spíš klidnější formy protestů, jako bombardování zastupitelů e.maily, Facebookem. Vystoupil jste a řekl, že je vám to málo.
Já nejsem žádný anarchista, ale demonstrovat před radnicí považuji za jednu z vymožeností demokracie. Je to daleko účinnější než psát někomu mejly. To je jedna věc, a druhá, že někteří lidé, kteří se na náměstí sešli, nemají k internetu přístup, neumí s ním zacházet.

Myslíte, že se dá něco demonstracemi před radnicí změnit?
Myslím, že jo. Lidé, kteří ani nezačali plnit svoje předvolební sliby o korupci, musí vědět, že venku stojí tisíc lidí a chce se jich zeptat, proč nepracují a jen se hádají. Musí vědět, že se něco děje, že jim stojíme za zády. Ostatně, kdybych tomu nevěřil, tak bych to nedělal. Já jsem byl v Kolumbii naposledy v pětadevadesátém roce, ale poté, co mi zabili rodiče, mě tam už nic netáhne. Doma jsem tady a udělám všechno proto, aby můj syn a dvě dcery nemuseli nikam odtud utíkat jako tenkrát já se sestrou z Bogoty.