Na přelomu ledna a února to byl právě rok, co světlo světa spatřil občasník bývalého libereckého primátora Jiřího Kittnera Pravý zastupitel. Vzpomínáte? Co to bylo slávy, údivu i prvotních otázek, kdo že za tímto počinem stojí.
Pravý zastupitel i jeho oficiální vydavatel – občanské sdružení pod stejným názvem – se po prvních dnech anonymity prezentovaly velkými a vznešenými cíly, ač bylo každému jasné, že jde o tah marketingový a hlavně předvolební.
Jeho zakladatelé byli tři. Vedle primátora jím byl i liberecký podnikatel a člen ODS, Jiří Bílek a někdejší mluvčí nechvalně proslaveného Mistrovství světa v lyžování, Zdeněk Soudný. Pojďme se podívat, co z tohoto proklamovaného opus magnum liberecké politiky po roce zbylo.
Poté, co se k Pravému zastupiteli přihlásili jeho tvůrci (o podnikateli Jiřím Bílkovi a jeho podnikání s libereckou radnicí jsme již psali), očekávali všichni dychtivě, jakou že bude mít toto občanské sdružení i časopis budoucnost ve vodách liberecké politiky. Cílem Pravého zastupitele mělo být totiž „povznesení a rozvoj konzervativní a liberálně- konzervativní demokratické kultury na komunální a regionální úrovni v Liberci a Libereckém kraji.“
Po velkých slovech ale přišlo velké zklamání. Během roku vyšly celkem tři čísla s prapodivnou kvalitou článků, u kterých jen málokdo chápal jejich smysl nebo který by byl jiný než trefovat se do kritiků tehdejšího vedení radnice. Velké sny a cíle zůstaly nenaplněny. Inspirováni klasikem českého humoru Zdeňkem Jirotkou, zakládal Pravý zastupitel „Opravnu partiových románů“, kde chtěl vtipným způsobem pranýřovat média, která dle něj nepravdivě nebo zkresleně poukazovala na kroky radnice. Po celou dobu své existence ale takto opravil Pravý zastupitel zhruba asi jen šest článků a humor se taky nějak nedostavil.
Další velenápady, jako například příběhy městských legend, také vzaly za své, když vyšla jen jedna rovněž prapodivná historka o nacistickém pokladu na Perštýně, o čemž si údajně povídají Liberečané (přitom jaký skutečný poklad byla perštýnská jáma pro zdejší vlivné byznysmeny a kvůli anonymním akciím pro ještě bůhví koho, jsme na našem webu psali např. zde). Avizované články o liberecké historii se také nekonaly a celý web (byl spuštěn dlouhou dobu po uvedení Pravého zastupitele) měl aktualizaci více než prachbídnou, kolidující s občasným vydání jeho tištěné formy.
Musíme být ale spravedliví. Za těmito nápady pravděpodobně stál PR poradce Jiřího Kittnera, Zdeněk Soudný. Ten jako rodilý (a dle svého vyjádření na internetu stále v Praze žijící) Pražan a zaměstnanec marketingové agentury Mather Communications, musel a musí libereckou historii i přítomnost dodatečně studovat.
Zdeněk Soudný se poprvé vryl do paměti Liberečanů jako jeden z nejbližších spolupracovníků Kateřiny Neumannové a tiskový mluvčí zpackaného a ostudného MS v lyžování. Jeho obhajoba drancování chráněných zón Jizerských hor kvůli dovozu sněhu (my nic, to řidiči a dělníci..), roztomilé ujišťování o dalším nenavyšování prostředků na šampionát (aby pár dní a týdnů na to proudily do „Temelínu českého sportu“ další a další miliony), prognózy počtů prodaných vstupenek (kterých se nakonec prodalo až čtyřikrát méně) a mnoho dalšího, se nesmazatelně zapsalo do historie mediální komunikace. Není se co divit, když nyní Zdeněk Soudný dává od Kateřiny Neumannové ruce pryč – já nic já muzikant – a snaží se jí (často za používaní emotivně zabarvených výrazů) označit za jediného pachatele tunelářského mistrovství – více zde). O co víc bylo potřeba nechtěné mistrovství v minulosti propagovat, o to víc lze dnes naplivat na svoje nejbližší kolegy i vlastní práci.
Kariéra PR pracovníka a mediálního poradce Zdeňka Soudného pokračovala i nadále, když se před komunálními volbami stál za pravděpodobně nejprostodušším videoklipem, který libereckou ODS proslavil po celé zemi. Originální hloupost klipu dokonce vedla nejednoho Liberečana k úvahám, zda jeho autoři nebyli placeni odpůrci občanských demokratů…
Trošku temnější stránku liberecké politiky i mediálního angažmá Zdeňka Soudného poodkryl někdejší kandidát na primátora za TOP 09 a čerstvě odvolaný ředitel nemocnice Luděk Nečesaný. Ten na veřejné debatě označil pana Soudného za člověka, který se podílel na realizaci brožury liberecké nemocnice, která vyšla těsně před volbami a věnovala se víc než nemocnici (za jejíž peníze byla zhotovena) právě kandidátu na primátora Luďku Nečesanému. O pozadí liberecké TOP 09, kterou pak radši odvolalo pražské vedení, to může leccos vypovídat.
Ale jak se změnily liberecké poměry, změnil se i Pravý zastupitel. I Zdeněk Soudný nabral nový dech. Stránky jsou aktualizovanější, útočnější a píše do nich dokonce i liberecká legenda v hospodaření města, bývalý náměstek ODS, socialistický námořník a velký privatizátor, Pavel Krenk, který zde radí, jak se zbavit dluhů právě po MS v lyžování.
Ovšem finále v angažmá Zdeňka Soudného vrcholí v těchto dnech. Do svých řad jej jako externího redaktora přijal (dnes již jen jako internetový portál fungující) Týden v Libereckém kraji, který realizuje firma Genus Plus, s.r.o., která nepatří nikomu jinému než firmě Syner. Zdeněk Soudný zde má na starosti politiku (netřeba dodávat v jakých barvách a za koho kope) a jeho články jsou publikovány i prostřednictvím TV Genus, která zajišťuje regionální vysílání TV Prima.
Jestliže tedy před rokem se marně Liberečané ptali, co a kdo že je ten Pravý zastupitel a kdo tu švandu všechno platí, aby jim pak bylo servírováno, že jde o „občanské sdružení“, kterému záleží na „povznesení a rozvoj konzervativní a liberálně- konzervativní demokratické kultury“, pravda se vyjevila ani ne po roce. Skončila doba malin nezralých a her na schovávanou. Za libereckým angažmá najatého profesionála Zdeňka Soudného nebude žádná, náhle objevená láska k našemu městu. Novinařina poplatná a placená zdejším velkým kapitálem funguje jako prostředek a touha po návratu starých, tolik zlatých časů. Ale v jednom měl možná Pravý zastupitel přeci pravdu – možná je jeho produkce odrazem (neo)liberálních zvyků a poměrů, kde vše je na prodej, protože všechno je v podstatě zbožím. I objektivita nebo vlastní čest.
Jaroslav Tauchman
