Kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu jedné z hlavních obviněných v kauze Skloexport, bývalé herečky Reginy Rázové, bylo přerušeno vyšetřování případu, ve kterém je Regina Rázová a její společníci obviněná z vytunelování kdysi světově proslaveného sklářského podniku. Ten zkrachoval na konci 90. let. Celá kauza se táhne již dvanáct let a bylo v ní obviněno sedm lidí.
Zhoršení stavu Reginy Rázové, známé herečky a dcery normalizačního předsedy vlády Stanislava Rázla, oznámilo krajské státní zastupitelství. Není ale definitivní, v případě zlepšení zdravotního stavu obžalované se může vyšetřování obnovit. Rázová si už v minulosti stěžovala na psychické obtíže, ty ale byly, částečně, soudními znalci odmítnuty.
Již podruhé zprostil v letos v lednu liberecký krajský soud další čtyři obžalované v kauze známé české sklářské exportní firmy Skloexport Liberec viny. Osvobozující rozsudek si tak vyslechl 35letý syn bývalé herečky Reginy Rázové Lukáš a spolu s ním i 52letý jednatel společnosti Sincom Tábor Miloš Tůma.
Obžaloba všem kladla za vinu, že se v rámci projektu revitalizace sklářství pokusili o převod veškerých aktiv Skloexport Liberec v podobě zahraničních afilací, ochranných známek a nemovitostí, hlavně administrativní budovy a libereckého zámečku se vzorkovnou skla, na Skloexport Group.
K tomu jim měly posloužit také společnosti Sincom Tábor a Minas – Pozemní stavby Uherské Hradiště, kam chtěli majetky převést, a dále měly být prodány ještě fyzickým osobám za účetní hodnotu pohybující se okolo 1,2 miliardy korun. Teprve poté měly být vloženy do Skloexport Group asi za 3 miliardy korun.
Po projektu údajné revitalizace českého sklářství zbyly ohromné dluhy, krach samotné někdejší vlajkové lodě českého skla – Skloexportu i několika dalších, na něj navázaných firem. O práci přišlo v důsledku tohoto všeho i stovky sklářů a sklářek. Skloexport Liberec i Skloexport Group jsou nyní v likvidaci, ale zatím není nikdo, kdo by je koupil.
Smutnou dohru pro Liberec má případ i podobě chátrajícího renesančního redernovského zámku v centru města. Ten patří společnosti Ústí Development, která se nedohodla s Libereckým krajem, když za něj chtěla cca 160 milionů korun. Liberecký zámek, postavený v 16.století jako sídlo rodu Redernů, přitom prošel v druhé polovině 80.let 20.století nákladnou a honosnou rekonstrukcí. Byl zpřístupněn veřejnosti, v objektu fungovaly oblíbené restaurace a byla zde umístěna největší sbírka sklářského umění na světě. Ta ale zmizela, neznámo kam. Případ Skloexportu se tak zapsal do historie černým písmem jako pozůstatek divokých privatizací tradičního českého průmyslu, ke kterým docházelo v 90.letech.
