Šťastný konec a nový život pro staré městské lázně

Ačkoliv to ještě nedávno vypadalo, že se architektonický skvost města Liberce, staré lázně na dnešní Masarykově ulici, stane luxusní soukromou klinikou a hotelem, nakonec vše dopadlo jinak. A pro nemalou část obyvatel Liberce je to jistě potěšující zjištění. Veřejnost si mohla prohlédnout současný stav bývalých Lázní Františka Josefa I. a zároveň se seznámit s plány na jejich budoucí podobu na dni otevřených dveří, který se v prostorách tohoto objektu konal ve čtvrtek 17.června.

Již letos na podzim by měly začít přípravné práce, které přemění chátrající velkolepou budovu městských lázní na novou, moderní galerii, která bude ovšem striktně ctít původní historickou tvář lázní.Celý rekonstrukce i vybudování nových prostor má stát zhruba 360 milionů korun a tyto prostředky budou čerpány z fondů Evropské unie, v rámci Integrovaného plánu rozvoje města (IPRM).

Město Liberec a Oblastní galerie Liberec se spolupodílí na projektu, který se, dle webových stránek IPRM – Lidové sady, sestává z rekonstrukce budovy městských lázní a novostavby přilehlého depozitáře. Vytvoří se tak prostor pro stálé expozice a proměnné výstavy, zároveň bude uzpůsoben pohybu mezi expozicemi, vznikne provozní zázemí galerie (pokladna, informace, šatny, kavárna, knihkupectví, toalety, dětský koutek, administrativní prostory, lektorské prostory, depozitář, ostraha, dílna, fotoateliér aj.).

Samotný čtvrteční den otevřených dveří přilákal desítky lidí. Některé jistě přitáhla vůně dětství a nostalgie, někteří se přišli podívat na někdejší velkolepou slávu města, vtisknutou do architektonicky i umělecky výjimečné budovy. Tu sice během posledních dvou dekád notně poničila neviditelná ruka trhu, to když se lázně staly kořistí spekulantů a nemalé řady majitelů, kteří do nich neinvestovali ani za mák.

Liberecké městské lázně patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám ve městě a spolu s budovou muzea a bývalé hospodářské komory dokumentují zlaté časy liberecké buržoazie na přelomu 19. a 20. století. Byly postaveny v letech 1900 až 1902 na oslavu výročí korunovace císaře a krále Františa Josefa I., podle návrhu vídeňského architekta Petra Paula Branga v historizujícím slohu s výraznými secesními prvky.

V pozdější době na nich nebyly provedeny žádné necitlivé úpravy a lázně si tak zachovaly jedinečnou historickou hodnotu. Zavřené jsou od roku 1990, kdy byly prodány do soukromých rukou a od té doby se mapuje cesta jejich devastace. Poslední soukromý vlastník historické budovy, společnost Mona, byla od roku 2002 v likvidaci a budovou lázní ručila za svůj mnohamilionový dluh zkrachované AB Banc.

Město později lázně odkoupilo s chvályhodným záměrem je rekonstruovat a zřídit zde veřejně přístupný a hlavně dostupný Dům zdraví. Dokonce zafinancovalo i nákladnou a potřebnou rekonstrukci, kterou si, v Liberci tak nezvykle, pochvalovali i památkáři. Ti ostatně budou rovněž dohlížet na celou budoucí rekonstrukci. Nicméně politické vedení města se později od původní myšlenky vrátit lázně co nejširšímu okruhu Liberečanů upustilo a rozhodlo se lázně výhodně prodat.

Novým majitelem se ještě předloni měla stát izraelská firma Beit Amzaleg. Ta vznikla roku 1999 v Tel Avivu a zabývá se prodejem vojenského materiálu a hlavně spekulacemi s nemovitostmi. V areálu historických lázní chce vybudovat luxusní zdravotnické a relaxační centrum, kliniku plastické chirurgie a hotel.

Podle vyjádření radnice, ale investorovi vadil právě požadavek města Liberec, aby umožnil v objektu městských lázní výuku plavání pro školáky. To izraelská firma odmítala. Město tedy ustoupilo za podmínky, že náhradou za toto „břemeno“, navýší investor cenu o částku, která by pokryla výstavbu nového plaveckého bazénu. Z obchodu mezi městem a firmou Beit Amzaleg nakonec sešlo. Možná naštěstí pro Liberec, jeho obyvatele i samotnou budovu lázní. Izraelští podnikatelé jednoduše přestali s městem komunikovat.

Evropské peníze, které měly být původně využity pro stavbu takových věcí jako Centrum vzdělanosti Libereckého kraje nebo Purkyňovo arboretum, nakonec, zdá se, poslouží dobré věci. Nemalou zásluhu na tom mají i sami liberečtí občané, kteří se věci IPRM a plánů na původní přestavbu Lidových sadů postavili (v čele s občanským sdružením Staré město Liberec). To, že vedení radnice pochopilo potřeby města, jeho obyvatel i památek a svůj postoj k evropským dotacím přehodnotilo, je stejně zářivým vítězstvím jako opravená budova městských lázní.

Jaroslav Tauchman

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Převolební zákony v Libereckém kraji jsou skutečně železné. Na posledním předvolebním jednání zastupitelstva schválili politici Libereckého kraje nákup horského hotelu na Ještědu. Podobný slib
Náš Liberec v týdnu informoval o podmínkách, za jakých si město pronajímá od SYNER Group prostory pro úředníky v jejím sídle S Tower. Ačkoliv
Příležitost, jak shánět evropské peníze a opravovat a stavět z nich městské byty pro Liberečany, za posledních let trošku usnula. O nápravu se nyní
Liberecký kraj znovu deklaruje svou snahu o záchranu horského hotelu a vysílače na Ještědu. Nicméně se tak děje zpravidla před volbami a výsledek
Korupce je závažným celospolečenským problémem, který zasahuje a ovlivňuje všechny vrstvy společenského života. Pokud jste se setkali s korupčním jednáním nebo třeba „jen“ s netransparentním jednáním státní správy či samosprávy, ať už ze strany politiků nebo úředníků, můžete nám to napsat prostřednictvím tohoto formuláře. My se Vaším podnětem budeme zabývat a dáme Vám zpětnou vazbu.