Dlouhá léta vystupoval liberecký advokát Jan Zedníček jako úspěšný byznysmen a dokonce jako zástupce římské katolické církve ve věcech majetkových. Obchodoval i s místními politiky, například – světe, div se – z liberecké ODS. Nyní stojí, spolu se svými dvěma společníky ze společnosti Prof, obviněný z braní úplatků před libereckým soudem.
Ze Šatlavy do šatlavy
Jan Zedníček společně se svými kolegy z liberecké firmy PROF – konkurzním správcem Vladislavem Petrovičem a Jaromírem Vaškem, byli policií zatčeni loňského prosince v ústecké restauraci s příznačným názvem Šatlava. Zde se liberecký advokát Zedníček a jeho dva společníci setkali, vystupující jako konkurzní správci firmy Rybenor, se zástupci norské firmy Tonsberg Brygge AS, která s Rybenorem obchodovala.
Celá schůzka byla v režii policie. Zedníček předal zástupci norské firmy doklad o uznání dluhu podepsaný konkurzním správcem PROFu Petrovičem. Pak zástupce norské firmy položil na stůl obálku s půl milionem korun, které dostal od policie. Bylo dohodnuté, že až sundá sako a položí vedle sebe, mohou kriminalisté advokáta zatknout. Celá akce vznikla na popud zástupců norské firmy, podle kterých si předtím Jan Zdeníček přímo řekl o úplatek. Norští podnikatelé ale o všem informovali příslušné orgány a ty celou akci v ústecké restauraci, spolu ve spolupráci se zástupci norské strany, zorganizovaly.
Rybenor, Norové, severočeská ODS a daňoví poplatníci
Výdělečnou severočeskou továrnu, jejíž hodnota se pohybovala kolem 170 milionů, získali před nedávnem lidé napojení na vedení ústecké ODS za necelých 9 milionů korun. Jak tomu všemu mohlo dojít?
Jako první upozornil na podezřelé praktiky při vyhlášení konkurzu server Aktuálně.cz. Firma za podivných okolností skončila roku 2004 v konkursu. Norští majitelé od počátku poukazovali na jasný konkursní podvod. Továrna měla být v konkursu původně prodaná za padesát miliónů, jak stanovil konkursní správce. Jenže měsíc před první aukcí nečekaně zasáhl do příběhu stát: prodal příjezdovou cestu do podniku.
Tím se hodnota prodávané fabriky dramaticky snížila, za původní cenu ji nikdo nechtěl koupit.
Cestu prodal tehdejší litoměřický šéf Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Bohuslav Syrový. Tak jako jiní úředníci, kteří v příběhu konkursu továrny pochybili, byl i Syrový za své rozhodnutí potrestaný: přišel o místo. Nic víc.
Úřad pro zastupování státu chybu uznal, Syrového krok už byl ale nevratný. Cesta k továrně byla prodaná a fabrika se v konkursu prodala až na desátý pokus, před tím ji nikdo nechtěl koupit. Novým majitelem se stal litoměřický podnikatel Miloslav Machalouš, letitý obchodní partner manažera ODS Pavla Vilíma.
Mimochodem: tím, kdo koupil příjezdovou cestu v továrně a přispěl tak ke snížení ceny podniku, je Václav Protiva. Do loňska člen litoměřického zastupitelstva za ODS a jinak také Vilímův soused v ulici.
Právě regionální manažer ODS Vilím hraje v příběhu jednu z podstatných rolí. Byť formálně nikde nevystupuje jako nový majitel, z konkursu prokazatelně profituje. Například administrativní budovu patřící k továrně totiž provozuje jako ubytovnu společnost Willtom, jejímž jednatelem je právě Vilím. Majitelkou pak jeho životní partnerka, dlouholetá členka ODS a do roku 2004 také vedoucí kanceláře ústeckého hejtmana Šulce Marie Tomčová.
Zástupci norské firmy Tonsberg Brygge AS už podali návrh na arbitráž proti České republice a to o částku 330 milionů korun. Zatčení a případné usvědčení libereckého advokáta Zedníčka zajisté v této arbitráži českému státu nepřidá, a tak se všichni daňoví poplatníci mohou těšit, že opět pokryjí podnikatelské aktivity politiků z ODS a jejich přátel.
Jan Zedníček a liberecká ODS
Jak bylo řečeno, liberecký advokát Zedníček vystupoval i jako obchodně právní zástupce Svaté církve římsko-katolické v Liberci a okolí. Byl to právě on, kdo zprostředkoval obchod mezi katolickou církví a společností Iberu, která náleží libereckému podnikateli a letitému zastupiteli za ODS Jiřímu Zeronikovi.
Nový majitel plánuje v místě kostela a kapucínského kláštera, kde nyní funguje domov pro matky s dětmi, vystavět luxusní hotel. Nezábránilo tomu dokonce ani občanské sdružení, které kvůli možné záchraně památky vzniklo.Město tak zřejmě přijde o významnou architektonickou památku, ale domov a střechu nad hlavou ztratí řádově desítky svobodných matek a dětí, které v prostorách kapucínského kláštera našly útočiště. I pro církev jsou zjevně některé, zejména ty spočitatelné, hodnoty důležitější než životy těch nejpotřebnějších.
Více o prodeji liberecké památky a osudu domova pro matky s dětmi jsme Vás informovali zde a zde.
Jaroslav Tauchman
