Rok po tom, co nejvíce hořela snaha památkářů, architektů, ale i ostatní části veřejnosti ve věci záchrany unikátní budovy libereckého domu Ještěd – Tesco, přišel Úřad veřejného ochránce práv, ombudsmana, s prohlášením, které dává za pravdu odpůrcům likvidace této, pro Liberec tak typické budovy.
Veřejný ochránce práv uzavřel šetření ve věci neprohlášení Obchodního domu Ještěd – Tesco v Liberci za kulturní památku konstatováním, že postup Ministerstva kultury nenaplnil kritéria dobré správy. Ochránce se nezabýval obsahem vlastního řízení, tj. zda stavba měla či neměla být prohlášena kulturní památkou, protože takové posouzení mu nepřísluší. Šetření se soustředilo na postup úřadů z hlediska právních předpisů, principů dobré správy a demokratického státu.
A závěr zkoumání úřadu, kterému předsedá Otakar Motejl, nedopadl pro úředníky z Ministerstva kultury, kteří odmítli budovu zařadit mezi kulturní památky, právě nejlépe. Silnou kritiku sklidil také stavební úřad v Liberci, který se díky své práci, respektive benevolenci a vstřícnosti k dravým investorům a developerům, stává slavným po celé zemi.
Loni touto dobou ministerstvo zamítlo zařadit OD Ještěd – Tesco mezi kulturní památky a vyšlo tak vstříc nadnárodnímu holdingu Tesco, který naplánoval místo staré budovy z dílny architektů Hubáčka a Masáka, postavit obří multifunkční komerční centrum.
V prohlášení Úřadu veřejného ochránce práv ve věci demolice budovy Tesca se uvádí: „Své rozhodnutí však ministerstvo dostatečně nezdůvodnilo a neosvětlilo, jakým způsobem a jestli všechny shromážděné důkazy posoudilo. V odůvodnění chybí také argumenty, jimiž by ministerstvo vysvětlilo, proč se například rozhodlo nerespektovat názor, byť pouze poradní, své odborné komise, která prohlášení stavby za kulturní památku doporučila. Ministerstvo tak nenaplnilo základní kritérium správního řádu a vydalo rozhodnutí, které je nepřezkoumatelné.“
Bez chyb nebyl, dle názoru ombudsmana, ani postup stavebního úřadu. Tomu vytýká, že se „v odůvodnění územního rozhodnutí na novostavbu obchodního a kulturního centra Fórum, které má vzniknout na místě stávající budovy Tesca, vůbec nezabýval otázkou respektování urbanistického a architektonického charakteru prostředí, a to i přesto, že magistrát měl k dispozici nezávislý posudek, který na nutnost přihlédnutí k celkovému charakteru území upozorňoval.“
Jako z Kocourkova, nebýt tragické roviny celého případu, se jeví ombudsmanovo únorové prohlášení. Téměř do písmene kopíruje loňské argumenty odpůrců demolice obchodního domu, který, také, dělal Liberec Libercem, když například konstatuje, že „doporučuje, aby demolici významných objektů, které se staly součástí vzhledu města, vždy předcházela vážná debata s odbornou i laickou veřejností. Z reakcí na připravovanou a zčásti již zahájenou demolici stavby v Liberci je zřejmé, že část veřejnosti přijala budovu obchodního domu jako svým způsobem unikátní ztvárnění obchodních prostor své doby, které by mělo být zachováno.“
Nebo na jiném místě: „Z celé řady podobných případu, jako je záležitost libereckého obchodního domu Tesco, je zřetelně vidět, že se lidé stále více zajímají o prostředí, v němž žijí, více si uvědomují kulturní kontext a tradiční hodnoty. Je především úkolem místních samospráv, aby dovedly chránit a rozvíjet architektonický obraz svého města, aby dokázaly města regenerovat a uvážlivě rozvíjet i za cenu ztráty některé hodnoty.“
Možná, kdyby Úřad Otakara Motejla přišel s podobným prohlášením dříve a ne v době, kdy těžká technika už boří zdi starého obchodního domu, mohlo by být ku prospěchu. Dnes maximálně vykouzlí škodolibý úsměv na straně investorů a všech těch, kdo budou na přeměně dolního libereckého náměstí v unifikované nákupní centrum zainteresováni. A myslích ostatních opět povyroste strom poznání o „nezávislosti a nestrannosti“ tohoto státu a jeho správy.
Jaroslav Tauchman
