První májový týden přinesl pěkné počasí i pár témat, která jsou pro město pod Ještědem typická. Jedním z nich je tradiční chaos, který má Liberecký kraj ve své školské politice. Druhým pak sobecké chování politického vedení Vratislavic, které jsou součástí Liberce, jen když se mu to hodí.

Zvýhodňování Vratislavic nad Nisou vůči zbytku Liberce už bije do očí. Korunu tomu dalo poslední zastupitelstvo, kde se vládnoucí koalice (opět) vykašlala na lidi ze sídlišť, aby ve Vratislavicích měli náplavku 100 milionů podél fabriky. Důvod je přitom jednoduchý: mocenská strategie Starostů, kterým koaliční partneři dělají užitečné idioty.

Radnice selhává v řadě zcela zásadních oblastí, které se týkají péče o město. Každý, kdo má oči, tak to musí vidět. Proto vedle již tradičních obrázků a vizualizací přichází i strategie vytváření umělých problémů, které mají odklonit pozornost od klíčových a neřešených otázek. Přesně jako ve slavném filmu z roku 1997. Kdo neviděl film Wag […]

Náš Liberec v týdnu informoval, že kdysi oblíbená restaurace v areálu LVT na dnešní Masarykově třídě půjde k zemi. Její osud, stejně tak jako celého areálu, je pro Liberec typický a symbolický.

Pod Ještědem žijeme už od devadesátých let jako v pohádce. Ne, ne že bychom se tu měli tak krásně a spokojeně. Nebo, že by vše nakonec dobře dopadlo. Žijeme tu totiž jako v pohádce Císařovy nové šaty od Hanse Christiana Andersena.

Je to už trochu upachtěné téma. Ale spor o sběrný dvůr byl první výrazný rozpor mezi stranami (tehdy) nové koalice. Jenže to psal rok 2019. Nyní jsme o čtyři roky dál a Liberec pořád nemá ani sběrný dvůr, ani kompostárnu, jen spory uvnitř koalice drží jak helvétská víra.

Pokud by v Liberci existovala politická satira (a náznaky tu byly, bohužel však zanikly), neuživila by se. Politická reprezentace by jí utloukla vlastní (ne)prací. Nadsázka a ironie pod Ještědem blednou před realitou. Osud bazénu na Františkově to jen dokazuje.

Před dvěma týdny vyvrcholila reklamní kampaň spojená s reality show, které se v České kotlině říká přímá volba prezidenta. Zvítězil kandidát pravice, když jeho marketéři dokázali přesvědčit nemalou část veřejnosti, že to je kandidát občanský. Náš kraj bude ale díky němu mít na Hradě možná i svoje zastoupení.

V Hrádku, kde bydlí pan hejtman, budou mít nový, krásný domov důchodců. Financovat ho bude kraj, kterému šéfuje pan hejtman. Přejme jim to. I V Hrádku žije spousta lidí, kteří tvrdě pracovali celý život a o které se sluší řádně a důstojně pečovat, když jsou již staří. Potud v pořádku. Jinde ale mají smůlu. To, co platí pro Hrádek, neplatí pro zbytek kraje. Jinde totiž pan hejtman nebydlí.

„Habemus papam,“ chtělo by se říct, když člověk sleduje prezidentskou kampaň i její výsledky. Jako by nešlo o prezidenta, ale o náboženského monarchu. Spousta lidí uvěřila v boj dobra se zlem a podle toho se chovala a chová. Jenomže realita je o řád studenější. Liberec dostál svému jménu bašty pravice a přesvědčivě zvolil prezidenta Petra Pavla. […]

„Zlo“. Tak jednoduchý, trefný a vše vypovídající transparent měl jeden z odpůrců Andreje Babiše v Liberci. Nicméně vzhledem k tomu, jak se Babišovi nepřátelé chovali v Liberci a v Jablonci nad Nisou, tak ten transparent byl po výtce zejména o nich samých.