Někdejší Štěpánská nemocnice jde v těchto dnech tedy opravdu k zemi a po dlouhých 175 letech se tak nadobro uzavírá její existence. První liberecká nemocnice byla založena z veřejné sbírky a nazvaná po arcivévodovi Štěpánovi Františkovi Viktorovi Habsbursko-Lotrinském.

Rozložitou stavbu, která byla původně vybudována na okraji města, postavil v pozdně klasicistním stylu místní stavitel Anton Hollub v letech 1845–48. Do provozu byla uvedena 1. dubna 1848 jako teprve pátý městský ústav tohoto typu (po Praze, Brně a Plzni) a zároveň co do rozsahu druhý největší v celých Čechách. Štěpánská nemocnice měla pouhá dvě oddělení (chirurgické a interní). Financována byla z poplatků, které platili pacienti vždy předem a také z úroků fondů, nadací, výnosů, darů a také z poplatků za použití pohřebního vozu.

Slavnostní položení základního kamene v roce 1845 na střeleckém terči ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci

Všeobecnou a veřejnou nemocnicí byla vyhlášena až v roce 1859 výnosem ministerstva vnitra. Dispoziční řešení objektu bylo ovlivněno provozními požadavky. V suterénu se skrývalo nezbytné zázemí (kuchyně, prádelna, sklady, lednice), v přízemí byla situována ambulance, návštěvní místnost, byt správce a chirurgické oddělení se 16 lůžky ve 4 pokojích.

V prvním patře se nacházela interna, ústavní kaple a 6 pokojů s 36 lůžky, ve druhém patře byly malé mansardové pokoje určené pro případné rozšíření nemocnice. Každé oddělení mělo vlastní kuchyňku pro ohřívání jídel. Už za několik let nicméně nemocnice nedostačovala potřebám dynamicky se rozvíjejícího průmyslového města a musela být rozšířena.

Nemocnice na výřezu tzv. Anschiringerova plánu města (1858)

V roce 1865 byla prodloužena po straně přestavbou psychiatrického oddělení, což ilustruje např. zazděné okno v podkroví a po devíti letech i na opačné straně, kdy podél dnešní Husovy třídy vzniklo nové křídlo, kde bylo umístěno dalších deset lůžek a kanceláře s vlastním vchodem. Dominantou rozložité, symetricky komponované budovy se středním rizalitem, završeným trojúhelným štítem byla zvonice nad kaplí.

Nejcennější prostor, neogotická kaple sv. Václava s vitrážemi, která byla ve 2. polovině 20. století přepažena a horizontálně rozdělena na dvě části, z nichž horní byla donedávna využívána jako reprezentativní konferenční místnost byla ovšem s největší pravděpodobností vybudována až druhotně. Na starých plánech z roku 1850, publikovaných v Libereckém kalendáři (Kalender aus Reichenberg), tedy dva roky po dostavbě se ještě neobjevuje a nepochybně zaujala místo mnohem skromnější klasicistní kaple někdy v průběhu posledních třech dekád 19. století – snad během rozšiřování nemocnice.  Tomu odpovídají i běžná okna před gotickými okny kaple a její konstrukční řešení (omítané dřevo a rákos – klenba, svazky přípor).

Oltář nemocniční kaple

Je zjevné, že Liberec novou moderní nemocnici potřebuje – známý bonmot praví, že projekt nemocnice je zastaralý již v době, kdy vzniká na rýsovacím prknu architekta. Je nicméně škoda, že se u takto výjimečného a ojedinělého objektu neudělal stavebně-historický průzkum, který by do jeho složité stavební historie vnesl více světla. Přeci jen dochovaných klasicistních nemocnic na území ČR není mnoho. A v tomto případě by to bylo nesporně velmi zajímavé čtení……

Jaroslav Zeman, historik architektury, Národní památkový ústav v Liberci

Obrazová příloha:

Štěpánská nemocnice na historické kolorované pohlednici

Hlavní průčelí původní nemocnice je již dnes minulostí

Poslední zachycení detailů staré nemocnice – zde klenba kaple

Detail konsekračního kříže