Novinářům z MF Dnes se povedl parádní kousek. Zdokumentovali, jak místní „smetánka“ kašle na protiepidemická opatření a dělá tak zle všem okolo. Nejde jen o sobectví a buranství místní vekslelity, ale velkou pozornost si zaslouží i reakce na toto odhalení.
Hněvu a naštvání lidí se není co divit. Zatímco ti skutečně slušní lidé se snaží nařízení dodržovat a neztěžovat situaci, úzké vrstvy ne moc inteligentních, ale o to více arogantních sobců si myslí, že pro ně pravidla neplatí. Zkrátka, že jsou něco víc. A to jen proto, že chtějí sami sebe řadit mezi jakousi elitu okresního formátu, kde kritérium úspěchu je často to, jak se komu podařilo okrást veřejnou kasu.
Český volič, zejména ten stojící napravo, není moc hloubavý tvor. Podle stupně vzdělání ho stačí jen tu a tam vyhecovat na Facebooku a sem tam postrašit: tu uprchlíky, tu Romy, tu strašidlem komunismu nebo Evropskou unií a údajnou ztrátou „svobody“. Někdy je to legrační, ale v době pandemie, kdy pár kroků od hospody pro místní veksklelitu v nemocnici zdravotníci kvůli covidu doslova padají na hubu, je to ostudné a je to špinavost.
A přesně tímhle, v českých zemích osvědčeným, směrem se vydali apologeti dvojích pravidel a podvodníčků. Opravdu to stojí za pozornost, protože vypovídají nejen o aktuálním případu hospodského šizuňka a okresní vekslelity, ale jsou projevem hlubšího, historického problému, který si česká společnost s sebou nese do dnešních dní. A jak známo, největší problémy společnosti bývají nejlépe vidět na menších městech. Tedy pár příkladů:
Jeden pan zastupitel z ODS si asi vzpomněl na své mládí, které strávil v taxíku nebo na dveřích místních diskoték, a jal se novinářům vyhrožovat „rozbitím držky“, když ti ukázali, jak zdejší Syner boys kašlou na pravidla. Vzpomeňme si zase my na to, až se ti samí páni radní a ostatní budou rozplývat nad demokracií a připomínat si hrůzy normalizace, za které tolik trpěli.
Ještě uřvanější a vulgárnější byl jeho soudruh, zasloužilá figurka místní ODS, který své podnikání do značné míry postavil na veřejných zakázkách, šikovně sepsaných jen pro něj. Ne snad největší ryba v regionu, ale takový pan zlodějíček, co plave kolem žraloků a chytá drobky z jejich tlam.
A kdože nejvíc nadával novinářům do Stb a častoval je výrazy neslučitelnými s dobou před 22 hodinou? Kdo že křičel nejvíc o čecháčkovství? Ano – pan zlodějíček. Ten pan zlodějíček, kterému nebylo hloupé okrádat každý rok město o milion korun, protože mu kámoši na radnici na míru ušili výběrové řízení ohledně jedné tiskoviny. Není to snad přímo kvintesence čecháčkovství a normalizačního jánabráchovství?
Ovšem korunu tomu nasadila šéfredaktorka médií místního syndikátu. Jindy nestojí za pozornost, ale když se ona sama pohoršuje nad prací skutečných novinářů a přirovnává je k normalizačnímu tisku a udavačům, je to skutečně na hlavu. Proč? Ta samá dáma totiž v osmdesátých letech pracovala pro stranický list jablonecké KSČ, střežila odkaz Klementa Gottwalda. Ještě v roce 1989 nadávala do nemakačenek, brouků pytlíků a bůhví čeho signatářům tehdejší petice Několik vět.
Dnes, se stejnou dikcí a la legendární redaktor Rudého práva Jaroslav Kojzar, útočí na kritiky zdejšího klientelismu, aktuálně i na novináře, kteří dělají dobře svou práci. Nadává jim kvůli tomu, co sama dělala a má tak dlouho zažité pod kůží i dnes. Možná proto, že kdysi chtěla sama být novinářkou, ale nedokázala celý život vyndat hlavu ze zadnice gaunerů. Těch rudých, modrých nebo dnes těch fialových. Každopádně vždy těch u moci a peněz. Kruh absurdity a skutečného čecháčkovství se tak uzavřel do puntíku.
Zatímco ODS, spojená s místní vekslelitou pupeční šňůrou, řve, Starostové zvolili jiný, chytřejší, ovšem stejně normalizační přístup. Slušně a transparentně mlčí. Proč, je nabíledni. Stačí se podívat, kdo na kraji získává největší stavební zakázky, kdo dostává, na úkor nejmenších, největší městské dotace. Nicméně: Je čas mlčet. Mlčí ale bohužel i ti ostatní, včetně Pirátů, od kterých si leckdo sliboval, že to dělat nebudou.
Komunismus, respektive přes 30 let mrtvý režim, který se jim zaklínal, StB, udavačství vytahují při každém vlastním průšvihu mnozí. Jak jsme ukázali, nejčastěji a nejhlasitěji ale (nejen liberecká, ale ta to umí obzvlášť dobře) vekslelita, která si zakládá na svém papalášství a na tom, že pro ně společná pravidla neplatí a že jsou něco víc. Nebo ti, kteří jsou jejími politickými nebo mediálními posluhy.
Paradoxně si neuvědomují, že nejhorším dědictvím normalizace jsou ale právě oni a jejich chování.
