Tyto volby přinesly několik poznání. Češi do krajů nechodí volit. Šedesáti procentům lidí je jedno, co se s jejich penězi na krajské úrovni děje. Stále více se také ukazuje, že nejen v Liberci, ale i po celé zemi vítězí populistické strany, které místo ideového zakotvení sázejí na pernamentní marketing. Ten také přebije vše, včetně korupčních selhání.
Starostové projeli krajskými volbami jako buldozer. Suverénně nejdražší kampaň, podpora místního syndikátu kolem Syneru a jeho médií, 15 milionů korun, co si hejtman Půta a jeho tým nechává každý rok schvalovat z veřejných rozpočtů na vlastní PR, je prostě znát a málokdo tomu může konkurovat. Navíc Češi milují konspirační teorie a mučedníky, a to moc dobře Martin Půta ví a rád se staví do role ublížené oběti ve věcech, za které by ve standardních demokraciích musel každý politik dávno rezignovat. Od obžaloby z korupce, přes lhaní veřejnosti po vlastní roli tom, čemu se dnes říká „dopravní mafie“.
Ale vítězství Starostů je i zasloužené a nestojí jen na Půtově PR z veřejných peněz. Vedle poilitických šíbrů jako je Půta jsou zde skuteční starostové, kteří se dobře starají o své obce. Od Krkonoš po Českolipsko. Jsou to lidé na svém místě, kteří pro své obce a městečka žijí, pracují a dýchají. A to voliči, právem, umí ocenit.
Není náhodou, že druhé nejúspěšnější je ANO, které je Půtovým Starostům svým založením a důrazem na pernamentní marketing nadmíru podobné, byť si to voliči obou stran nechtějí připustit. Zároveň ANO vyluxovalo hlasy levicovým stranám jako je ČSSD nebo regionální Změna. O tom, zda ANO skončí v opozici se teď horečně jedná a rozhoduje nejen v Libereckém kraji, který již před volabmi signalizoval, že chce být vzorový model koalic bez Babišovy strany.
Poměrně uspěli i Piráti, ovšem jen a zcela své celorepublikové politice. V Libereckém kraji byli do voleb absolutně neviditelní a málokdo jejich kandiátku znal. Pravděpodobně se stanou součástí Půtovy kolaice, což bude s jejich protikorupčním étosem bizarní až komické. Ale i zde se bude rozhodovat i jinde než v Liberci.
Propadákem byly krajské volby i pro koalici KDU-ČSL a TOP 09. Ukázalo se, že bez Starostů nejsou nic a ti je tentokrát na vlastní kandidátku nepustili z jednoduchého důvodu. Za krajské mandáty od státu totiž chodí peníze, narozdíl od komunálu, kde lidovci, topkaři a Starostové spolu často kandidují.
Volby dopadly neslavně i pro tradiční strany. ODS si pořád vleče stín firmostrany, která je prodlouženou rukou zdejší podnikatelské lobby, byť její místo dávno na poli klientelismu vystřídali dnes dominantní Starostové. ČSSD, neschopná reflexe, skončila v zapomnění a KSČM se svou nacionalistickou rétorikou pomohla fašizující krajní pravici z SPD, aby se sama stáhla ze zastupitelstva.
Největší porážku utrpěly „zelené“ strany. Koalice Zelených a LES nazvaná Pro KRAJinu ani přes svůj entuziasmus a nadšení nedosáhla pěti procent a Změna Jana Korytáře je největším poraženým těchto voleb, když zaznamenala historicky největší neúspěch. Je dost pravděpoodbné, že to bude znamenat i stažení se Jana Korytáře z politiky a částečně se tak zavře jedna éra libereckého veřejného života.
Daleko důležitější je ale skutečnost, že bez lidí, kteří byli soutředěni kolem Změny, v krajském zastupitelstvu pravděpodobně nebude žádná skutečná opozice. I kdyby v opozici skončilo ANO, jeho zastupitelé sotva budou schopni Půtovu koalici kontrolovat a hlídat, jako to uměli, dnes už v krajském zastupitelstvu bývalí, Změnaři. O kvalitách lidí z SPD ani nemluvě. To s narůstajícím kultem osobnosti hejtmana Půty může být daleko více signifikantní a modelové pro českou demokracii, než se původně zamýšlelo a chtělo.
