Do těchto dvou slov by se asi daly shrnout nejpodstatnější události, které proběhly končícím prázdninovým týdnem v Liberci. Obě dvě spojuje zejména postava primátora Jaroslava Zámečníka.
Začněme u té horší zprávy. Primátor Jaroslav Zámečník zaměstnal na radnici za nemalý peníz a z pochybného důvodu (tvorba ročenky) svého letitého kamaráda a soudruha z místní ODS Miroslava Kroutila. Ten je zároveň usvědčeným vyděračem, který se skrze vydírání pokoušel před třemi lety dostat zase k jinému dobře placenému fleku z veřejných peněz. To konstatoval i soud, který ho za to potrestal.
Primátorovy výmluvy jsou dětinské až trapné. Zaměstnal ho s plným vědomím, že jde o pravomocně odsouzeného vyděrače a ukazovat na to, že pracoval i jinde nebo že zase tolik na radnici nebere, je prostě nevhodné a nedůstojné primátora stotisícového města.
Jaroslav Zámečník těžko bude někomu vysvětlovat, že si na úřad přivedl vyděrače z jiného důvodu, než že jsou staří kamarádi a partajníci z ODS, pod jejímiž křídly kráčeli po čtvrt století společně. Nicméně je tu ještě jedna varianta: že Miroslav Kroutil na primátora něco ví a ten ho pak musel zaměstnat, respektive zaplatit.
To vůbec není nadsázka, protože důkazní materiály, kvůli kterým byl Kroutil odsouzen, jasně hovoří o tom, že vydíral již před drahnými lety, když v Liberci vládla jeho ODS a přineslo mu to značné finanční a jiné výhody. Postavě vyděrače a primátorova kamaráda se ještě budeme věnovat, protože si občané tohoto města zaslouží vědět, kdo je z jejich peněz placen. Slušně a transparentně a la Starostové samozřejmě.
Naopak pozitivní roli hraje primátorova snaha zavést v Liberci tradici, zvyk a povinnost pořádat architektonické soutěže. Liberec, který za nadvlády zdejší stavební lobby zažil v posledních třiceti letech doslova urbanistická jatka, kde bylo vše podřízeno jen zisku několika majitelů stavařských firem, si to nepochybně zaslouží.
Sice se první výkop děje u sběrného dvora, kde je potřeba architektonické soutěže diskutabilní a lze chápat argumenty těch, kteří s tím nesouhlasí, ale jinak je snaha primátora a nového hlavního architekta krok správným směrem a je třeba jim držet palce. Nebudou to míst jednoduché.
Koncem týdne jsme se dotkli i problému automobilové dopravy a zejména parkování. V urbanistických teoriích se o automobilové dopravě hovoří jako plynu. Kdekoliv se otevře možnost, okamžitě se tam auta rozlezou, podobně jako ten plyn.
Aktuálně je to vidět třena na náměstí před radnicí, ale i jinde. Problému zamoření města auty se budeme věnovat, protože jde o jeden z nejakutnějších otazníků současného Liberce, který podstatně ovlivňuje životy jeho obyvatel. Současné vedení Liberce zatím dělá vše proto, aby aut ve městě bylo ještě víc, byť hlásá, jak chce automobilovou dopravu omezit. Nakolik se bude lišit realita od slov, budeme pečlivě sledovat.
