Setkání primátora tady u nás jsem primátorovi nezáviděl. Vedro a nepříjemné dotazy lidí, kde musel obhajovat neobhajitelné. Nové vedení města u nás ve čtvrti zařízlo vznik parku a hřiště, i když už bylo vše připravené a domluvené na setkáních s veřejností.
Rybník Tajch, kam chodí celé okolí, chce předat Povodí Labe, místo aby jej zrekonstruovalo město. Lidem, které postihne výstavba nové silnice do průmyslové zóny, nabízejí za jejich nemovitosti málo peněz, které jim nestačí na pořízení domku jinde.
V územním plánu ještě rozšířili zástavbu na loukách, kam všichni chodíme. Na hodně problémů se nedostalo: pořád tu máme spalovnu Likto, kde nás město moc nehájí. Spolu s centrem máme největší míru kriminality v celém městě.
Trápí nás ubytovny nejen ve „vyloučených lokalitách“, ale taky pro dělníky z průmyslové zóny. O chybějící kanalizaci, chodnících ani nemluvě, stejně jako o tom, že nám tu chybí nějaké místní komunitní centrum, kde by se lidé mohli potkávat.
Nejhorší je, že líp asi nebude, protože všechny volné peníze teď padnou na mega rekonstrukci bazénu. Takže ani v budoucnu k nám nepůjde ani zdaleka tolik peněz jako zůstává v sousedních Vratislavicích.
Skoro po roce už je docela jasné, že ani tohle vedení města pro naši čtvrť žádné zlepšení nepřinese. Tak jsem se sousedy znovu probíral, jaké by to bylo, kdybychom měli vlastního starostu, který by se o naši čtvrť staral.
Máme v sousedství Vratislavice, vidíme, jak díky vlastní radnici prosperují. Vidíme i jak fungují v Šimonovicích, nebo na Dlouhém Mostě, které se od Liberce odtrhly úplně. Ten pocit, že se na radnici rozhoduje „o nás bez nás“ a že na někoho doplácíme je v naší části města strašně silný a jedna návštěva primátora to nespasí.
Jaromír Baxa, zastupitel za LOL! – Liberec otevřený lidem
