V Rakousku padla o víkendu vláda a čekají ho předčasné volby. Případ ukazuje, nakolik jsou nám některé naše sousední země pořád na hony vzdálené a jak Česká republika, přes všechen kýč „vlastenecký“ na jedné straně i ten moralizující kýč na straně druhé, na západ prostě nepatří.
Podnětem k aktuální rakouské vládní krizi bylo zveřejnění videa, na kterém vicekancléř Heinz-Christian Strache spekuluje o možnostech zadávání státních zakázek a orbanizaci médií. Lhostejno kdo a za jakým účelem to video vyrobil, rakouský vicekancléř a předseda populistických a fašizujících Svobodných, kteří mají na triku nemálo odpudivých výroků, prostě musel rezignovat.
Taková je politická kultura i její pravidla u našich západních (a jižních) sousedů. Tvrdá, nekompromisní a obecně přijímaná napříč politickým spektrem tolik, že to musí respektovat i nahnědlí populisté. Pro veřejnost, ale i pro politiky samé je prostě nepřijatelné, aby ve veřejné funkci byl někdo, kdo se takto chová, byť jen slibuje a spekuluje.
Jaká je realita v České republice, která má s Rakouskem státní hranici? Obviněný premiér, prezident, který má kolem sebe již tradičně podivný a podezřelý okruh lidí s vazbami na ještě podezřelejší byznys a spousta politiků, kteří se svých placených funkcí a vlivu drží jako klíšťata. Nebo dokonce – jako v případě neslušnějšího hejtmana Libereckého kraje a přilehlé galaxie – jsou již obžalováni z korupce a dalších závažných deliktů. Stačí, za pomoci dobře placených PR expertů, začít brečet a křičet něco o kampani a účelovkách. Bez důkazů, ale o to hlasitěji.
Shodou okolností se tento týden konaly po celé zemi demonstrace, kde lidé protestovali proti obviněnému premiérovi, prezidentovi, který mu evidentně fandí a nově jmenované ministryni spravedlnosti. A samozřejmě by to nebyl Liberec, aby zde neměly charakter toho nejbizarnějšího divadla.
Už jen mezi svolavateli jsou politici a neskrývaní příznivci strany, která má v čele hejtmana, který by půl metru za naší hranicí směrem na západ, hejtmanem ani jiným veřejným představitelem být, pro své trestní stíhání, prostě být nemohl. Jenomže tahle nepříjemná pravda se přechází, a tak se útočí jen na politické odpůrce, v tomto případě (pouze) obviněného premiéra a jeho spojence na Hradě pražském.
Pokud na demonstraci pod libereckou radnicí vystupují prominenti místní ODS nebo senátor za Starosty, který jindy horlivě a až do trapnosti hájí korupční kauzy a dětské lži svých stranických kolegů, aby zde pranýřovali premiéra za jeho obvinění, výsledkem nemůže být nic jiného než trapný politický kýč. Kýč, který je navíc tak okatý a hloupý, že nakonec pomůže jen těm, proti kterým vystupuje. Ale to samozřejmě není jen problém Liberce, byť zde je pravděpodobně nejkřiklavější a nejviditelnější.
V České republice prostě zuří hra o trůny mezi dvěma frakcemi, které jsou si více podobné, než by si každá z jejich stran chtěla přiznat. Jedni – ti, ke kterým tři desítky let českého kapitalismu nebylo tak vlídných – se straší uprchlíky, islámem a zaklínají se vlastenectvím. Ti druzí, bohatší a z měst, zase trnou hrůzou před 30 let mrtvým režimem a StB. Obojí je stejně iracionální, hloupé a rozhodně neřeší skutečné problémy této země, jako jsou rostoucí chudnutí a zadluženost obyvatelstva, korupce a privatizace veřejné sféry nebo ekologická krize.
Přitom každá z těchto stran i politiků, kteří ji reprezentují, má korupčního másla na hlavě, až to hezké není. Moralismus, patos a velká slova ovšem chrlí ve velkém každá z obou barikád. Jenže tyhle závody v patosu nikdy nedokáží nahradit skutečnou morálku a občanskou vyspělost obyvatel a zpětně i politické reprezentace aspoň v té míře, jaké je tomu dnes například v Rakousku.
Dál se jenom tak roztáčí spirála kýče, která je pro mnohé možná dobrým divadlem a příležitostí pro sběr politických bodů, ale nic neřeší a skutečné problémy jenom prohlubuje.
