Událostí číslo jedna v minulém týdnu, ale i posledních a nadcházejících dlouhých měsíců a let je zvolení kontroverzního miliardáře a mediální celebrity Donalda Trumpa stále formálně nejmocnějším mužem planety, prezidentem Spojených států amerických. Jeho volba vyvolala u řady lidí i v České republice zděšení. Předehru Trumpova vítězsví Češi i obyvatelé Libereckého kraje mohli slyšet už dávno.
Trumpova volba zapadá do schématu revolty stále více pauperizované velké části společnosti, stejně jako znechucení většiny obyvatel oficiální politikou a neoliberálním kursem posledních třiceti let. Trumpa volilo přes 26 % oprávněných obyvatel (respektive volitelů), jeho sokyni Hillary Clintonovou přes 25%, zhruba dvě procenta dala hlas třetímu kandidátovi a více jak 46% voličů nejdůležitější volby planety ignorovalo, z velké části proto, že si mezi Clintonovou a Trumpem odmítli vybírat. Demokraté odmítli prosadit skutečnou alternativu jak k Trumpovi, tak zajetému establishmentu, kterou byl Bernie Sanders a doplatili na to.
Trump je paradoxní odpovědí na politicko-ekonomický směr neoliberalismu, který je spjat s další republikánem a pouťovým politikem, Ronaldem Reaganem. Začleňuje je mezi populistické a hlasité křiklouny, kteří se tváří jako alternativa pro lidi, které neoliberalismus a jeho (často přímo válečné) tažení stále zmenšujícím se světem, činí stále více nešťastnými a odsouvanými.
Ale řešení která nabízí: ukřičené vlastenectví, agresivní rétorika vůči (leckdy aleckde jen imaginárním či potencionálním) imigrantům a rádoby jednoduchá a silácká řešení, nikdy nebudou právě pro své voliče skutečnou odpovědí. O tom ví Evropa po zkušenostech z 20. století své. Navíc to, jaké lidi dnes Trump nabírá do svého týmu – přední konzervativní pravicové jestřáby, jen ukazuje, že krize se bude stále více prohlubovat a že Trump může být jen začátek.
Ochutnávku ze stejné kuchyně, ze které je i Donald Trump dostává český volič již pár let a stále mu chutná. Nejde o to, že by kritici za čtvrt století ustáleného a korupcí prolezlého systému neměli v jeho odsouzení pravdu. Jen místo skutečného řešení a například rozbíjení klientelistických sítí, která svazují ekonomiku krajů a měst, nabízejí líbivá a patetická (a především hloupá) hesla, že zbaví zemi (zde neexistujících imigrantů), budou bojovat s Polskem o pomezní pařezy, s „nepřizpůsobivými“ vystoupí z „tyranské EU“ nebo prostě jen „bude líp“. Srovnání s Trumpovým „Make America great again“ se přímo nabízí.
Své hraje i odmítnutí přeslušnělého kýče, který se stal v posledních pětadvaceti letech oficiální ideologickou doktrínou, která ovšem tak hlasitě skřípe v porovnání s každodenní realitou, kdy často nejhlasitější propagátoři slušnosti a humanity v politice, mají své vlastní ruce ušpiněny v korupčních aférách a nehorázných lžích. A zrovna Liberecký kraj může být příkladem z nejzářnějších.
To vše se děje za situace, kdy jsou mzdy v České republice hluboko pod standartem okolních zemí, ale náklady domácností je leckde i převyšují. A až se ukáže, že žádný v médiích a na sociálních sítích šaškující miliardář není žádným lékem, ale naopak příznakem krize celého systému (jak ve Spojených státech či v České republice), přijdou horší radikálové, kteří si už dnes brousí svá nahnědlá ostří. Již vystrkují růžky napříč stranami a jsou jich plná média.
Welcome to new brave world!