Náměstek libereckého primátora Jan K. znovu píchl do sršního hnízda svých sveřepých odpůrců, což je slabý výraz pro emoce, které u nich vyvolává. Tou převažující je evidentně nenávist. Popravdě řečeno se tomu nelze divit. Byl to on, kdo hodil do zaběhnutých kolejí liberecké politiky vidle a porazil, tehdy neporazitelnou ODS. To mu mnozí neodpustí, podobně jako jedna moje známá dědečkovi, že ji jako děcko osahával a proto se mu už coby dospělá vymočila na hrob.

Nic na Korytářově historické úloze nemůže změnit ani to, že ho brzy shodili z primátorské židle vlastní koaliční partneři, za silné podpory určitých kruhů, které vynakládají veliké peníze na jeho odstranění z politické scény a jsou schopny do toho i zapojit známé české investigativce.

Zmíněným píchnutím je jeho projekt Rozvoje aglomerace Liberec – Zittau. Ve zkratce znamená těsnější spolupráci obou měst. Korytář o tom pro Český rozhlas uvedl: „Ta myšlenka byla postavena na tom, že Žitava je naše partnerské město, je tady spousta volných prázdných domů a bytů a že by tedy nebylo od věci nabídnout některým občanům nejenom Liberce, ale obecně z České republiky, zda by zde nechtěli bydlet. Zpočátku třeba jenom na výměnné pobyty, ale postupně i trvalé.“ (Je třeba vysvětlit, že v Žitavě je po pádu Berlínské zdi a po hromadném úprku Sasů na území bývalé SRN tři a půl tisíce volných bytů.)

Korytář a starosta Žitavy šli ještě dál. Dohodli se, že pro začátek budou „křížově“ bydlet dva týdny v partnerském městě, aby poznali jeho chod a život. Později by mohli na podobné výměnné pobyty jezdit i úředníci magistrátu a jiných organizací.

Poté, co tento nikoliv úplně nový nápad představil, se strhla mela. Jedna z prvních kritik zněla, že se Liberec začne vylidňovat, což je opačný trend, než který by krajské město potřebovalo. Podle počtu obyvatel mají všechny obce příjmy z přenesených daňových příjmů, daně z nemovitostí a samozřejmě na svém území utrácejí většinu svých příjmů. Čili, čím víc obyvatel, tím se všichni budeme mít líp. Nebo bude moci radnice svižněji zaplatit olbřímí dluhy, které vznikly mimo jiné stavbou arény a prodejem za hubičku spalovny.

Další námitka, která zazněla, byla ekologická. „Zelený“ Korytář chce zamořit ovzduší výfukovými plyny tím, že prosadí, aby lidé dojížděli pětadvacet kilometrů do práce, nebo do svých pelíšků. Téměř geniální je také úvaha o tom, kdo vlastně bude na liberecké radnici pracovat, když budou úředníci v Žitavě a jestli, až se vrátí, nebudou chtít po vedení města vyšší platy. Takové, jaké zaznamenali u svých kolegů v Žitavě. Ale dosti hloupostí. Opravdu někdo může myslet vážně, že nastane hromadný exodus Liberečanů do Žitavy?

Mimochodem, kolik lidí ví, že ji založil v roce 1255 český král Otakar Přemysl II. a každý rok v červenci si tuto událost Žitavští připomínají historickým průvodem, v jehož čele kráčí Přemysl Otakar II. na koni? Představitel krále kráčí ve stopách Otakara II., který také koňmo vytyčil hranice středověkého města. Vyučuje se v českých školách, že Žitava byla v průběhu času víc česká než německá, že v tamní knihovně pečují o vzácné středověké české tisky, že po druhé světové válce existovaly silné tlaky od samotných obyvatel Žitavy a českých tamních spolků, aby byla připojena k Československu? Obávám se, že ne.

Proč tento historický exkurz? Chtěl jsem připomenout, že lidé na obou stranách hranic vždy, když pomineme zblbnutí Hitlerem, válku a šílenou dobu reálného socialismu, žili pospolu. Můj přítel Honza S. z Hrádku nad Nisou měl maminku Češku a tátu Žitavského Němce. Otec přítele Josefa J. pracoval před válkou v žitavské fabrice, jeho babička byla Němka, a tak dál, až k poválečnému zakládání Euroregionů, které vznikaly na hranicích států postižených válkou. Podobně se narodil nápad na Euroregion Nisa, jenž se od svého vzniku snaží napravovat vztahy sousedů, které narušila válka, dvojnásobná výměna obyvatel a ostnaté dráty komunistické ideologie. Lidé, kteří se o to alespoň trochu zajímají, vědí, že tyto přirozené lidské poměry nebyly v našem česko-německo-polském trojúhelníku nikdy obnoveny. Přes snahu mnoha lidí a institucí se to zatím opravdu nedaří.

Korytářův projekt Rozvoje aglomerace Liberec-Zittau degraduje skutečnost, že jeho nositel nešprechtí německy. Popravdě je to k smíchu. Nicméně to nemůže změnit nic na faktu, že jde o čin z hlediska historických konotací nadmíru záslužný.

P. S. Napsal jsem to s plným vědomím toho, že mi ta to bude vylito na hlavu několik kbelíků sraček. Přesto neodvolám.

Jan Šebelka