Není to tak dlouho, co jsme si připomněli výročí hlavního městského kostela sv. Antonína Velikého a už tu máme další, týkající se tentokrát staré radnice.
Právě před 120 lety, 18. dubna roku 1893 proběhlo slavnostní rozloučení se starou radnicí, které příznačně uzavřelo jednu etapu ve vývoji města a otevřelo novou. Radnice byla spolu s kostelem sv. Antonína a zámkem třetí stavbou, kterou realizoval Markus Spacio v Liberci.
Postavena byla ve spojitosti s oficiálním povýšením Liberce na město císařem Rudolfem II. v roce 1577. Do této doby městské správě sloužila hrázděná rychta v horní části Pražské ulice. Vedle zbohatlého měšťanstva, jež chtělo mít novou, reprezentativní zděnou budovu, se na stavbě nové radnice finančně podílela i Kateřina z Redernu (1564?–1617). Nepochybně v tomto případě sehrál svou roli i vliv okolních sídel, která již zděné radniční budovy měla (např. Český Dub, Frýdlant).
Renesanční radnice z let 1599–1603 stála na náměstí až do roku 1894, kdy byla pro svůj špatný technický stav a v souvislosti s výstavbou nové, ještě reprezentativnější radnice zbořena. Podoba „staré“ radnice typově vycházela z radničních budov stavěných v nedalekém Slezsku, pro tuto oblast charakteristických (Lubań, Glogów, Lwówek Slaski). Osobitý prvek představovala především osmiboká věž se zastřešeným ochozem.
Dne 11. září 1599 byla Markem Spaciem a polírem Antoniem (a dvěma podavači ze Zhořelce) podepsána smlouva o stavbě radnice o rozměrech 40 × 28 loktů (tj. 23,71 × 16,60 metrů) a 28. listopadu téhož roku byly hotovy výkopy se základovým zdivem. Práce dále pokračovaly zaklenutím vinných sklepů pod šenkovnou (24. června 1600) a slavnostním vztyčením krovu tesařem Michaelem Kilmannem z Frýdlantu (17. září 1600). Po dodělání hrubé stavby se pracovalo na radniční věži, kamenických detailech a interiéru budovy. Jakmile byla stavba radnice dokončena a kvalita práce potvrzena dvěma nezávislými zednickými mistry ze Závidova, bylo přistoupeno k závěrečnému vyúčtování a vyplacení stavitele.
Stará radnice zaujímala netradiční, excentrické místo, blízko západní domovní fronty. Tato situace byla zapříčiněna průběhem cest vedených diagonálně přes náměstí a polohou hlavního tržiště. Šestipodlažní budova radnice stála na obdélném půdorysu, nároží zdůrazňovala bosáž. Důležitou, pohledově akcentovanou partií objektu bylo východní průčelí. Protože radnicí vedl průjezd, hlavní portál byl z provozních důvodů na severní straně. Na jižní straně radnice se nacházely dva identické portály – u portálu do průjezdu byl vstup do řeznického a pekařského krámu, později odstraněný. Bosované radniční portály měly stlačené oblouky a vykazovaly obdobný charakter jako dochovaný zámecký portál. Umístění západního štítu předurčilo jeho jednoduchou trojúhelníkovou formu.
Naproti tomu štít východní, směřující do náměstí, tvořil nejnáročněji pojatou část fasády, i když se jednalo o poměrně běžný volutový štít, jenž měl trojúhelníkovou kompozici a který byl vertikálně členěn na sedm os šesti lizénami a dvěma nárožními pilířky. Horizontálně byl štítovými římsami rozdělen na čtyři části. Na vrcholku každé lizény a pilířku a na vrcholu celého štítu sedělo devět čučků ve formě pylonů na podnoži, kterou tvořily čtyři koule. Dominantním prvkem budovy byla osmiboká věž, vycházející pod hřebenem sedlové střechy hned za východním štítem a nasazená na masivní přízemní klenbě. Šnekovitým schodištěm ve věži byl přístupný ochoz, lemovaný balustrádovým zábradlím a zakončený zvonovou střechou s lucernou a makovicí. Okna radnice, jednodílná i sdružená, měla jednoduchou profilaci.
Interiér radnice členilo šest podlaží. Spodní dvě tvořilo rozsáhlé sklepení, přízemí a první patro sloužily obchodu a městské správě, poslední dvě byla využívána jako skladovací prostory. Průjezd rozděloval přízemí na dvě části, pekařství a řeznictví na západní straně a na vstup do prvního patra na straně východní, se kterým sousedila komora a velký šenk. Větší část prvního patra zabíral hlavní sál pro zasedání městské rady, situován na západní straně. Z něj se na straně jihovýchodní vcházelo do menší místnosti určené pro městské úředníky, z níž bylo přístupné také schodiště věže. Mezi hlavním schodištěm a místností pro úředníky byla ještě malá místnost, přístupná pouze ze zasedacího sálu, určená pro úschovu městských cenností a listin.
Symbolická demolice staré radnice, která rozdělila obyvatele města na dva nesmiřitelné tábory, výmluvně dokumentuje rozvoj městské správy v průběhu 19. století. Administrativním potřebám dynamicky rostoucích měst zpravidla staré radniční budovy přestaly kapacitně dostačovat. Proto jich řada přistoupila k demolicím (Frýdlant, Šumperk), či přestavbám starých radnic (Turnov, Jáchymov) popř. k výstavbě nové, prostornější budovy (Praha, Prostějov, Bílina, Lovosice). Na svou starou radnici však liberečané nezapomněli a tak se kromě půdorysu a desky s letopočtem dostavby na náměstí Dr. Edvarda Beneše záhy objevila na novostavbě Severočeského muzea jako jedna z dominant replika staré radniční věže.
[widgetkit id=57]