„Transparency International je ovládána Změnou pro Liberec! Jan Korytář je skrze svou životní partnerku příbuzný s programovým ředitelem Transparency Radimem Burešem! Důkaz? Korytářova partnerka se jmenuje také Burešová!“Ne, to není vtip, takhle opravdu v Liberci přemýšlí pár lidí i politiků, ale zejména investigativní esa stavební společnosti Syner. Což pohříchu vypovídá nejvíce o nich samých…
Ano, objevuje se to již nějakou dobu. Povětšinou anonymní sprosťáci v diskuzích i na našem webu, ale zejména na pokleslém propagandistickém serveru zdejšího betonářského kartelu Týden v Libereckém kraji (který by se mohl, skrze své monotematické zaměření přejmenovat z Týdne v LK na Týden o JK – Týden o Janu Korytářovi) používají tuto lacinou a vymyšlenou berličku Bureš-Burešová.
Hloupé, trapné, ale v zasmrádlém libereckém rybníčku (lépe snad vybetonovaném bazénku) to u těch méně inteligentnějších zabírá. V Čechách a na Moravě je sice nějakých 11 tisíc Burešů a Burešových, ale když je to tak lákavé a něco se vymyslet musí. A pak ta Transparency – kolik ji důvěřuje a fandí lidí..
Dnes už se tento geniální a vynalézavý konstrukt stal trvalou součástí propagandistického arzenálu společnosti Syner, když jej ve svých komentářích snažících se shodit Změnu i TI používá například ředitelka TV Genus Alena Roubalová. U ní to ale nepřekvapí – vždy a za každého režimu stála na straně zdravého rozumu, straně makajících před plkajícími a na straně zákulisní (tehdy KSČ, dnes ODS či kohokoliv, kdo nechá kšefty s veřejnými prostředky běžet).
Další špičkový investigativec zdejšího betonářského syndikátu, první placený Liberečák a PR pracovník Jiřího Kittnera Zdeněk Soudný, dokonce v diskusích naznačí, že tyto supertajné informace kosmologických rozměrů získal od „změnařů“, kteří už nemohou dále snášet porobu nedemokratického prostředí Změny. Hrdina naší doby a maják demokracie…
Pokud tyto nesmysly používají ti, kteří musí a kteří se upachtěně a s ohnutými zády snaží zalíbit svým betonovým lordům, nepřekvapí to. Ona prodejnost bývá často podmíněna nejen nepevností charakteru, ale i ryzí hloupostí.
Někdy ale vyloženě udiví, že jsou těmto stupiditám ochotni naslouchat i lidé, u kterých by to jeden nečekal. Třeba zastupitel za Liberec občanům, muž, který si dá tolik záležet na své akademické kariéře, David Václavík. Ten se dotazem na příbuznost Korytáře s Burešem snažil kontrovat skutečnost, že jeho spolustranická kolegyně z kandidátky (a shodou okolností i švagrová), herečka a tanečnice, nalezla hezké místečko u Radima Ziky na Pozemkovém fondu. Ale věřme, že to pan docent myslel jen jako vtip a zlehčení.
Jan Korytář, jeho partnerka Martina Burešová i Radim Bureš (kteří jsou příbuzní asi jako Alena Roubalová s vrahem Roubalem) o těchto „zaručených pravdách“ vědí, smějí se jim a dávají je k dobru jako ilustraci paranoidních myslí přátel starých libereckých pořádků. Jednoho by napadlo, co se to s lidmi děje, když jsou schopni věřit a ještě rozšiřovat takové neověřené nesmysly. Takhle nějak asi vznikají i daleko temnější, například rasistické, pověry a předsudky.
Je potřeba na nepřátele najít bič a bít je. A když není dobrá kůže, ze které by se mohl uplést, postačí pár ekrementů. Výsledkem pak ale není nic jiného než výraz jejich vlastní zoufalosti a bezradnosti. Bič z exkrementů neupleteš. A pokud upleteš, nepráskneš s ním. A pokud práskneš, nakonec budeš od exkrementů jenom ty sám.