Zhruba 130 lidí přišlo v úterý 27.dubna 2010 do chátrajícího kina Varšava na veřejnou debatu, kterou pořádalo občanské sdružení Čmelák – SPP. Tématem této diskuse, jejíž název byl „Jak změnit Liberec za 540 milionů?“, byla otázka využití (i možného zneužití) prostředků z fondů Evropské unie pro město Liberec a jeho občany. Pozvání na debatu s občany přijali političtí zástupci liberecké radnice, v čele s primátorem Jiřím Kittnerem, odpovědní úředníci, žadatelé o evropské dotace i odborníci na problematiku korupce a klientelismu z Transparency International.
AKTUALIZACE: PŘIDÁNY FOTOGRAFIE Z BESEDY
V úvodu diskusního večera byli přítomní seznámeni s problematikou čerpání financí z evropských fondů skrze Integrovaný plán rozvoje města (IPRM) a s podanými projekty, na jejichž realizaci budou prostředky z Evropské unie žádány. Představeny byly projekty podané samotným městem i ostatními subjekty, jako jsou neziskové organizace, obecně prospěšné společnosti atd..Polemika se strhla kolem prezentace projektu s podivným názvem Centrum pro geotermální využití energie, který podala obecně prospěšná společnost Geotermální energie pro občany. Diskutujícím z řad Čmeláka i některých zastupitelů vadila nejasná majetková struktura žadatele i samotná otázka veřejné prospěšnosti celého projektu. Jako zásadní problém vidí existenci anonymních žadatelů o veřejné zdroje i zástupce Transparency International, vedoucí jejího právního oddělení, Petr Jansa.
Po krátké přestávce následovala nejpodstatnější část večera, samotný důvod, proč se občanské sdružení Čmelák – SPP rozhodlo celý debatu zorganizovat, přímá debata s občany. V úvodu diskuse bylo zmíněno, že zástupci Čmeláka celý večer pořádají, jelikož jsou přesvědčeni, že vedení města Liberec nezajistilo odpovídajícím způsobem projednání celého IPRM s veřejností samo.
Jelikož liberecká veřejnost opakovaně volá po tom (a zaznělo to nejednou i během úterní diskuse ve Varšavě), že by radnice měla dělat nejrůznější formou průzkumy veřejného mínění, aby tak zjistila, co liberecké občany tíží a co si k lepšímu životu ve městě přejí. Nicméně tyto požadavky jsou vedením města stejně opakovaně nevyslyšeny. Proto připravilo naše sdružení pro účastníky besedy anketní dotazník, do kterého mohli své názory na to, jak změnit Liberec (nejen za evropské peníze), vyjádřit. Celá debata byla rovněž nahrávána na kameru, aby se mohli i další otázky a názory libereckých občanů dále analyzovat a na základě toho byl vytvořen seznam „libereckých priorit“.
Hned v úvodu diskuse se řada občanů velmi razantně obrátila s dotazy na představitele obecně prospěšné společnosti Geotermální energie pro občany, bývalého zastupitele za ODS a současného člena privatizační komise města, Jiřího Zeronika. Liberecké občany zajímalo, kdo že stojí za společností Iberus, které patří areál kapucínského konventu, na jehož rekonstrukci chce nedávno založená o.p.s. Jiřího Zeronika získat cca 63 milionů korun, tedy komu reálně mají být poskytnuty takové peníze z jejich daní. Odpovědi se jim ale nedostalo, Jiří Zeronik odmítl na jasné otázky občanů odpovědět.
Spousta dalších otázek byla směřována i primátorovi Kittnerovi a týkala se současných negativních jevů v Liberci jako je úbytek městské zeleně, extremní zastavěnost města (zvláště jeho centra) obchodními domy, využívání veřejných prostředků na stavbu sportovních hal, kam veřejnost ve finále nemá přístup, ale i podpory velkých obchodních firem a řetězců na úkor drobných libereckých podnikatelů.
Ostatně ne náhodou bylo jako místo setkání zvoleno chátrající kino Varšava. V době, kdy je možnost získat více jak půl miliardy na „lepší a atraktivní život v Liberci“, se na tento secesní skvost a kus liberecké historie zapomělo a naopak se chystá privatizace kina. Navíc je Liberec jedním z mála měst, která nemají vlastní „kamenné“ kino a za touto formou kultury musí Liberečané cestovat, například do sousedního Jablonce. Přitom by rekonstrukce kina stála jistě zlomek toho, co např. centrum pro „geotermální využívání energie“.
Rozhodné poděkování patří všem, kteří se úterní diskuse účastnili a vydrželi tak i nepříznivé podmínky smutného prostředí kdysi oblíbeného kina Varšava. Jsme přesvědčeni, že nejen pro transparentní nakládání s veřejnými prostředky, ale i pro posílení pocitu sounáležitosti a vnímání města jako domova, jsou takové diskuse – dialogy, důležité a klíčové.
