Poté, co policie objevila u exšéfa Nemocnice na Homolce Vladimíra Dbalého deníček, kam si psal všechno, včetně možných úplatků, nebo fetování v práci, by si člověk řekl, že takový blbec po svět ještě nechodil. Zvlášť, když „okno“ s nápisem Director’s Diary (ředitelův diář) si uložil na plochu svého domácího počítače a psal a psal. Není tomu tak. Ani ne po dvou letech spatřil světlo světa další notýsek, i když se z mediálních výstupů zdá, že zdaleka ne tak plnotučný. Říkejme mu Duškův.
Podle dostupných informací si do něj Robert Dušek, bývalý europoslanec za ČSSD a bývalý předseda krajské organizace této strany, zaznamenával jednání s politiky, lobbisty, řediteli nemocnic a dalšími známými, či zcela skrytými, tahači provázků ve zdejším politicko-podnikatelském rybníku. Ne, že by to bylo překvapení. Vždy byl považován za jakousi sociálně demokratickou odrůdu ódéésáckých kmotrů. Zasvěcení tvrdí, že spolu s jedním takzvaně pravicovým politikem, jehož jméno si zatím nechám pro sebe, řídili vše, co se v Libereckém kraji v posledních deseti let dělo. Převzali štafetu od libereckého podnikatele, který tuto praxi ve druhé polovině devadesátých let za podpory vedení okresního úřadu a liberecké radnice nastartoval. Ten však v našem příběhu nehraje roli a proto se vraťme k Duškovu notýsku.
Kusé zprávy, které se z něj dostaly na veřejnost, hovoří o neobvyklé šíři jeho zájmů. Robert byl úplně jiná liga, než zfetovaný kokainem a funkcí ex ředitel Homolky. Zatímco Dbalý byl konzumentem, Duškovi evidentně ležel na srdci rozkvět celého Libereckého kraje. Jak jinak si vysvětlit jeho zájem o zateplování škol, stavbu lázní v Chrastavě, obnovu Liberecké výšiny, opravu českolipské nemocnice, o evropskou olympiádu mládeže EYOFF 2011 a další akce, do nichž většinou tekly peníze z evropských fondů. Závěr je jediný. Byl to filantrop a není divu, že si musel vše zapisovat. Měl toho moc.
Dosti však srandy. Pozastavme se u jednoho, zřejmě policí dobře zmapovaného případu, který se týká zateplení nemocnice v České Lípě. Má mnoho zajímavých konotací. Původní cena, s níž firma CL Evans vyhrála výběrové řízení, byla 148,4 miliónů korun. Tehdejší náměstkyně hejtmana pro zdravotnictví chtěla výběrové řízení zrušit, a vypsat nové, neb cena byla podle neoficiálního posudku vyšší o desítky miliónů. (Byl to první sebevražedný krok, který učinila ke svému pozdějšímu ostudnému odvolání.) Kraj nechal smlouvu prozkoumat a firma, která to udělala, předražení o třicet miliónů potvrdila. Dva členové krajské rady (Zuzana Kocumová a Josef Jadrný) chtěli nové výběrové řízení na dodavatele stavby, ale ostatní v radě je přehlasovali. Firma CL Evans snížila cenu o pětadvacet miliónů (!) a s krajem si plácla.
Co s tím má společného Robert Dušek (ČSSD), když firma CL Evans, jejímž jedním z majitelů je S group holding, a.s. (dříve Syner), a patří politicky spíš k ODS a k dávno mrtvé ODA? Proč zateplení českolipské nemocnice, přesněji – upravoval podmínky výběrového řízení, právě on?
Jedno z vysvětlení se nabízí. Krajská vedení ODS a ČSSD se nejspíše dohodly, že vytvoří místní podobu Opoziční smlouvy (kdo si dnes vzpomene na Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřenou mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou?) a začnou se o zakázky v Libereckém kraji dělit. Důkazů, kdyby někdo chtěl, by se našlo dost. Hovoří o tom nejen příklad zázračného zlevnění zateplaní českolipské nemocnice, ale i blízký vztah Roberta Duška k bývalému řediteli Pozemkového fondu ČR, chvíle napětí, Radimu Zikovi (ODS). Velmi často byli pospolu vídáni v jedné zastrčené liberecké cukrárně s hlavami u sebe. Ne, nebojte se, nešlo o milenecký vztah. Říká se, že to místo sloužilo k tomu, aby tam Dušek, jako správný boss, přijímal audience. (Oskarový film na toto téma natočil Francis Ford Coppola.)
Bohužel, Doškův notýsek je zřejmě jen jedna část příběhu, ta sociálně demokratická. Druhé se už pravděpodobně nedočkáme. Je jasné, že jen skutečný debil by si ponechal jakékoliv zápisky poté, co se objevily kauzy exředitele Nemocnice na Homolce a Roberta Duška.
Na druhou stranu – tohle jsme si před dvěma lety mysleli taky.
Jan Šebelka
