Dříve finanční úřady kontrolovaly u dotačních akcí jen a pouze vlastní realizace veřejných zakázek. Pokud někdo postavil něco jinak než měl, porušil tzv. rozpočtovou kázeň a musel vrátit dotaci či její část. Samotné výběrové řízení (výběr zhotovitele) hlídal dle zákona o zadávání veřejných zakázek (ZVZ) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Pokud někdo pochybil, zaplatil ÚOHSu pokutu.

K mému úžasu někdy v polovině nultých let začaly finanční úřady kontrolovat i výběrové řízení a především kontrolovat, zda ve výběrovém řízení k diskriminaci. Ptal jsem se sám sebe proč a jak, když ZVZ a správní řád (SŘ) jasně určuje, že bez nálezu ÚOHSu (že při výběrovém řízení byl spáchán správní delikt tím, že byl nebo mohl být podstatně ovlivněn výběr nejlepší nabídky) stejně nemohly nic dělat.

Viz. ZVZ 137/2006 Sb.
§ 112 Výkon dohledu nad zadáváním veřejných zakázek  (1) Úřad (pozn. myšlen ÚOHS)  vykonává dohled nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, při kterém b) rozhoduje o tom, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky a soutěži o návrh postupoval v souladu s tímto zákonem,
§ 120  Správní delikty zadavatelů (1) Zadavatel se dopustí správního deliktu tím, že a) nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku,       
a  SŘ 500/2004 Sb.
§57 Předběžná otázka (1) Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán
c) si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.

Postupně se mě podařilo objevit geniální fintu, která umožnila finančním úřadům rozhodovat i bez nálezu či přímo proti vůli ÚOHSu o porušení rozpočtové kázně a požadovat navrácení dotace.  

Finta spočívá v následujícím: Zadavatel sice porušil ZVZ tím, že se do výběrového řízení nemohli diskriminačně přihlásit všichni zájemci, ale při výběrovém řízení NEdošlo ani NEmohlo dojít k (podstatnému) ovlivnění výběru nejlepšího uchazeče. Proto nebyl spáchán správní delikt. Protože se nejedná o správní delikt, nemůže o něm rozhodovat ÚOHS (pro něj tento stav znamená „bez nálezu“), ale my (finanční úřady). A protože byl porušen zákon, jsou všechny správně vykonané práce správně vybraným dodavatelem porušením rozpočtové kázně a zadavatel musí vrátit dotaci. Nic na tom, že se jedná o zjevný nesmysl i de iure (jakékoliv porušení zákona, které může trestat libovolný úřad je ze své podstaty a definice správním deliktem) i de facto (jak může být označeno za porušení rozpočtové kázně odvedení správné práce správně vybraným zhotovitelem).  Již vůbec se pak finanční úřady ani nezačervenaly  při zjevně nesmyslném tvrzení, že když se nemohli diskriminačně přihlásit všichni zájemci, tak nemohlo dojít k ovlivnění nejlepšího uchazeče. Jak mohly vědět, že by nevyhrál ten, kdo se nemohl diskriminačně přihlásit?

Bohužel výše zavedený způsob v plném rozsahu převzaly orgány kontrolující využití evropských dotací. ÚOHS totálně ignorují a na základě logiky „vybrali jste sice toho správného, ale protože jste diskriminovali někoho, koho byste stejně nemohli vybrat, vrátíte dotaci za práce, které správně odvedl správně vybraný zhotovitel“, žádají vrácení dotace.

Přesně tato situace nastala u města Liberce, když mu byla auditním orgánem Ministerstva financí odebrána dotace resp. její část pro údajně   diskriminační podmínku, přestože ÚOHS danou podmínku za žádnou diskriminaci nepovažoval. Však také ve vysílání České televize citoval zástupce Liberce Michal Vereščák z protokolu auditního orgánu doslova: „nebyl prokázán přímý vliv pochybení na výběr vítězného dodavatele“.

Metoda, kdy vše projde řadou kontrol, ale dávno po skončení realizace díla přijde jiná kontrola, která prohlásí, že nebyl sice ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky ve výběrovém řízení, ale stejně v něm došlo k diskriminaci a proto se dotace za správně vykonanou práci správně vybraného zhotovitele musí vrátit, se stala u evropských dotací doslova masovým jevem. Řada měst je takto šikanována včetně Chrastavy. Nakonec je sice podstatná část odpuštěna (v Chrastavě 95%), ale pachuť, že město něco porušilo, zůstává. Především však zůstává povinnost vrátit dotaci za neodpuštěný zbytek. Město Chrastava se proti takovýmto  praktikám odvolalo (odvolacím orgánem je ovšem zase Ministerstvo financí) a pokud neuspěje, je připraveno hnát celou záležitost k soudu. Věřím, že se Statutární město Liberec také nedá.

Michael Canov, starosta Chrastavy, místopředseda SLK