„Vyhodíte ho dveřmi a vrátí se oknem…“ Tak by se dala charakterizovat snaha krajské vlády pod hejtmanem Martinem Půtou za každou cenu dostat miliony z veřejné kasy do těch správných sportovních klubů patřících těm správným politickým podnikatelům. Jednoho nemůže nenapadnout nutkavá otázka, zda se radní už definitivně nezbláznili nebo nakolik musí být silná jejich pouta a závazky do tohoto podnikatelského prostředí, že takové kroky činí několik měsíců před volbami.
Ten příběh ze sklonku loňského léta, kdy jsme nachytali krajské radní a další politiky na VIP výletech placených panem Peltou i při následných lžích, ještě pořád neskončil. O jeho pokračování se stále starají vrcholní krajští politici sami. Už po třetí se pokusili, tak trošku potichu a rychle, převést peníze těm nejbohatším sportovním klubům v kraji. Peníze, které by potřebovaly tisíckrát a jednou daleko více zástupy dalších sportovních klubů, které nemají to štěstí (či mají naopak dostatek cti), že nepatří podnikatelům, kteří si udělali z vlivu na politiku a veřejnou kasu výnosný byznys.
To, jak je urputná snaha dostat tyto prostředky do zřejmě předem naslibovaných kapes, dokazují minimálně dva momenty. Za prvé: fakt, že jde už o třetí pokus za půl roku od doby, kdy si majitelé těchto klubů přišli o peníze vzít (a kdy minimálně na jednoho z nich prasklo, jak si politiky, kteří o tom rozhodují, umí nakupovat). Za druhé: míra hysterie v reakcích samotných příjemců (například skrze média společnosti Syner, dávno přejmenovaná na Žumpu v Libereckém kraji) i mezi samotnými krajskými radními, v čele s hejtmanem Půtou.
To, jak hejtman nezvládl jednání krajského zastupitelstva i neudržel své emoce ve svých tiskových prohlášeních, jenom ukazuje, jak moc se kritici rozdělování sportovních dotací trefili do černého. Místo argumentů osobní invektivy a strašení koncentračními tábory, to už není jen politická trapnost, ale přímo zoufalost. Martin Půta tak klesá stále častěji na úroveň Michaela Canova a podobných. Hejtmanova pozdější – v pravdě typicky neodvážná – snaha hodit celý problém na gesční radní Alenu Losovou i tvrzení „že se to nakonec neschválilo„, jen dokazuje, že si je sám velice dobře vědom třeskutosti materiálu.
Co je ale nejdůležitější. Celá ta anabáze s miliony pro Syner a Miroslava Peltu nebude jen o vděčnosti za placené dovolené pro předsedu Starostů Pro Liberecký kraj a radního pro ekonomiku Marka Pietera i jeho kamarády. Ač ty výlety a popíjení v hotelích a letadlech vypovídají o mnohém, hrát se bude jistě vyšší hra a o jiné částky, než jsou účty za letenky a vstupné do VIP loží na prestižních fotbalových zápasech. Jsou tu evropské dotace, řada veřejných zakázek za desítky a stovky milionů, bude se stavět nemocnice i silnice a určitý druh podnikatelů si na kupování politiků udělal živnost a jinak to už asi neumí.
A na druhou stranu skutečnost, v jakém spěchu a úsilí se ty hokejové a fotbalové miliony snaží politici z kasy vytáhnout (aby pak chyběly jinde), může být signálem pro spěch a snahu stihnout nasmlouvané a dohodnuté ještě v končícím volebním období, kdy ještě mají vše pevně v rukách. Ač jde „jen“ o jednotky milionů, které jsou v porovnání s výše popsaným marginálií.
Ale na ulici neleží. Leží v pokladně Libereckého kraje, na kterou se skládají všichni občané a o které rozhodují politici. Dnes i ti, kteří se zaklínají transparentností a bojem s korupcí (ač jim už málokdo věří). Ne každé koště prostě dobře mete, ačkoliv se může tvářit jako nové.
Jaroslav Tauchman
