Vedení sociální demokracie v Liberci, které ukázkově naplňuje tvrzení politologů o krajských stranických mafiích, prožívá nyní dny černější než je voda z okolních jizerských rašelinišť. Na bývalou primátorku Rosenbergovou bylo podané trestní oznámení kvůli defraudaci veřejných peněz a vypadá to, že je podepřené solidními důkazy. Hlavní úder ale přišel od protikorupční policie, která obvinila muže číslo jedno v liberecké ČSSD, Roberta Duška z vážných korupčních činů.
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, říká staré české přísloví. A jak to vypadá, platí i v kdysi hlavním městě Sudet, v Liberci. S dnešním odstupem se opravdu zdá, že policejní zásah proti praxi Roberta Duška a jeho věrných musel časem přijít. Způsob politiky, kterým se dotyčný a skupina kolem něj etablovali v libereckém prostředí, přímo po něčem takovém volal.
S tím šla ruku v ruce arogance moci, kterou zase v posledních letech dávala najevo primátorka Rosenbergová, svého času postrach svých podřízených na radnici (připomeňme, že za zhruba tři roky svého primátorování vystřídala na šestnáct asistentů, to už samotné o něčem vypovídá). Ostatně samotná Martina Rosenbergová nebyla v roce 2010 ničím jiným než volebním produktem Roberta Duška, který z ní udělal pár týdnů před volbami (a pár týdnů po ničivých povodních) „záchranářku“. To když to prostě přikázal svému dalšímu politickému vazalovi, Stanislavu Mackovíkovi z KSČM, nyní poslanci, tehdy řediteli liberecké záchranky.
Podobně jako Rosenbergovou stvořil Robert Dušek a spol. před, nyní krajskými, volbami 2012 i Lenku Kadlecovou, do té doby sekretářku jednoho ze svých radních, kontroverzního Pavla Petráčka. Výroba politických marionet a vazalů s sebou nesla i příslušné prebendy, kterými byli dotyční zavazováni. A tak se stranickými odborníky plnily místa v orgánech krajských a městských společností, často se nestydatě navyšovaly odměny na desetitisíce za bůhví co, často i v rozporu se zákonem. Veřejné peníze prostě byly vždy plným vemínkem, ke kterému se rádo přisálo stádečko dobrotivého pastýře Roberta Duška.
Daleko závažnější kapitolou byly a jsou veřejné zakázky a evropské fondy, které nakonec stojí za Duškovým pádem. Jejich výčet je více než hrozivý. Dopravní zakázka za více jak čtyři miliardy ušitá pro jednu firmu, která si krajské politiky napříč téměř všemi stranami, obtočila kolem prstu, zneužívání dotačních fondů skrze romské sdružení, jehož předáci se skvěli na Duškově kandidátce, zakázky na výstavbu silnic, kde dominují firmy nechvalně známé od Davida Ratha, evropské dotace na podivné projekty jako jsou ty dnes šetřené policií, které spojuje jméno Jana Imlaufa a tak dále a tak dále.
Je toho daleko více, ale nejděsivější věc je ta, že odchodem Roberta Duška nic nekončí. A nejde jen o to, že po něm v ČSSD Liberecké kraje pravděpodobně žezlo převezme jiná vycházející temná hvězda, Radek Polma. ČSSD je zpět ve vedení Libereckého kraje, to když kdysi v opozici zásadoví, slušní a transparentní Starostové, ochutnali reál politiku. Asi ne náhodou je obvinění Roberta Duška tolik podobné korupční kauze, kde je zase stíhán Martin Půta ze Starostů. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá, říká zase jiné přísloví.
Problematické zakázky běží dál, politika se dělá stejně, v zákulisí a stejně křivě. Personalizace problému sice může někdy leccos něco trefně pojmenovat, ale odstranění problematické osoby neznamená vždy odstranění problému. Hoši a děvčata, co spolu mluví, se prostě vždycky dohodnou.
