Volební účast rok od roku klesá. Zatímco těsně po pádu komunistické diktatury přišlo k volbám do tehdejšího parlamentu (ČNR) plných 96,8 %, což představovalo účast jako za totality, když byly volby „dobrovolně povinné“, kleslo toto číslo o 6 let později při volbě do první české sněmovny již o více než 20 %. Nicméně výsledek 76,4 % viděný dnešní optikou by znamenal fenomenální úspěch a politici by se asi předháněli v přivlastňování si zásluh.

Podíváme-li se na data z komunálních či třeba krajských voleb, jsou čísla ještě tristnější a o účasti ve volbách do Evropského parlamentu lépe raději pomlčet.
http://cecek.blog.respekt.ihned.cz/c1-62277770-male-ohlednuti-za-evropskymi-volbami

V rámci objektivity je však nutno zmínit, že tento trend je problémem i v jiných evropských zemích. Podíváme-li se například na německou statistiku, je tento trend, byť číselně výrazně příznivější, stejně negativní. „Zlatou dekádou“ volební účasti do Spolkového sněmu bylo nesporně období let 1972 – 1983, kdy zájem voličů o politiku osciloval okolo 90 %. Pak se dostavil pokles a při předposledních a posledních volbách byla účast voličů okolo 71 %. Přestože to znamená pokles o téměř 20 %, pro Českou republiku by to – ve srovnání s tristní realitou posledních parlamentních voleb – opět byla ještě vynikající čísla. V Německu to však samozřejmě posuzují podle vlastních kritérií a tak ani nepřekvapí nejnovější iniciativa německé SPD (sociální demokracie), která nyní přichází s návrhy, jak zvýšit zájem voličů o tento akt. Dle jejich představ by měli mít voliči možnost odevzdat svůj hlas nejen v místě svého bydliště, ale třeba i na nádražích, v knihovnách, či dokonce v pojízdných volebních „kabinách“ a také zasláním svého hlasu poštou.

To vše pak navíc po dobu i několika týdnů. Připočteme-li k těmto návrhům i případnou možnost volit elektronicky přes internet, jsou to opatření, která by zřejmě skutečně přispěla k vyšší volební účasti.
Zdá se mi však, že přes všechny tyto jistě chvályhodné návrhy, jak ulehčit a zjednodušit voliči účast, se tak nějak zapomíná na evidentně nejzávažnější příčinu tohoto neblahého jevu. V České republice je to obzvlášť patrné. Tímto nejzávažnějším důvodem je nesporně vysoký stupeň frustrace voličů. Je to pocit, že ať budou volit jakoukoli z oněch takzvaných zavedených a renomovaných velkých stran, stejně se nic nezmění a „oni“ se vždycky nějak domluví.

Bohužel se během posledních dvaceti let ukázalo, že tato domněnka není až tak vzdálená od reality české politické scény. Zatímco například v již zmíněném Německu vlády velké koalice vždy umožnily realizaci jinak těžko prosaditelných, ale o to potřebnějších změn a posunuly tak zemi správným směrem, v České republice vedlo spojení levice a pravice ke vzniku nechvalně proslulé opoziční smlouvy. Asi nemusím na tomto místě zdůrazňovat, že tím nastal i zlatý čas všech politicko-podnikatelských kartelů a mafií.

Byl-li by mi vlastní prezidentův slovník, mohl bych i exaktně pojmenovat ono místo, kam tuto republiku přivedly následné události. Tento úspěšný model otevřené, ale i skryté spolupráce i těch ideově naprosto nekompatibilních stran za účelem prospěchu zúčastněných osob a jejich hybatelů v pozadí funguje spolehlivě na všech úrovních státní, krajské ale především obecní správy.  Připomínat ovšem tento fakt obyvatelům Liberce by bylo – i přes jejich statisticky průměrný nezájem o politiku obecně – přece jen hrubým podceněním jejich intelektu.

Takže nakonec ještě onen v nadpisu avizovaný politický slib a zároveň i prosba směrem k voličům. Jako člen nově vzniklé koalice budu směřovat veškeré své úsilí (a pevně věřím, že i ostatní koaliční kolegové) v následném volebním období k znovuobnovení důvěry občanů k politické reprezentaci. Namísto schůzek na benzínkách s manažery velkých firem a odvolávání schopných, ale nepohodlných kolegů se budeme snažit realizovat co nejvíce z našeho Plánu pro Liberec.

Za nejdůležitější považuji právě to, aby se politici nepropojovali s podnikatelskými subjekty a současně, aby co největšímu počtu občanů bylo umožněno se spolupodílet na správě věcí veřejných. Jsem přesvědčen, že v případě úspěchu by již tyto dva faktory samy o sobě mohly vést k poklesu frustrace občanů a tím jistě i k vyšší volební účasti při příštích volbách.

A ta prosba směrem k občanům? Zajímejte se prosím o dění ve městě, zapojte se aktivně a především kontrolujte své politiky.

Přeji tímto všem občanům i kolegům politikům krásný a úspěšný rok 2015.