Ke „kauze Kroutil“ toho bylo napsáno už hodně. Skoro to vypadá, že tady někdo chce spoustou slov a spoustou obrázků nebo prezentací něco zamlčet, zamžít. Ten někdo, zdá se, je hejtman Martin Půta. Toho dosud všichni měli za transparentního a otevřeného hejtmana, který dobře nakládá s veřejnými prostředky. Jenže právě případ Kroutil ukázal Půtu v celé jeho nahotě. A také rozdíl mezi populistickými rádoby protikorupčními uskupeními typu Starostové pro Liberecký kraj, a třeba Změnou, která se nebojí říkat i nepopulární věci a korupci nebo klientelismus řeší podle hesla „padni komu padni“.
Na případu Kroutil je v prvé řadě nezbytné rozdělit jej na dva samostatné celky. Jedna věc jsou dotace, na jejichž zneužívání upozornil. A za co měl být potom vyhozený. Druhá věc se týká samotné výpovědi a toho, zda je nebo není v pořádku. První část případu se šetří a měli by ji rozuzlit ti, kteří to mají v popisu práce – tedy buď Policie ČR, nebo finanční úřad.
Druhá část případu je ale mnohem jednodušší. A její vysvětlení dává pochopit, proč se tak moc nelíbí a nehodí panu Půtovi. Vše je totiž dost jednoduché – pan Kroutil dostal výpověď proto, že ukázal na to, že se někde krade. Soud řekl, že to v pořádku nebylo. Krajský úřad se proti tomuto rozhodnutí odvolal a než stačil rozhodnout soud v druhé instanci, narychlo se s panem Kroutilem domluvil na narovnání, které zahrnovalo to, že z krajské kasy odteče více než milion korun.
Kdyby se krajský úřad po první instanci neodvolal, mohl vymáhat škodu, kterou soud dal k úhradě, po tom, kdo ji způsobil svým špatným rozhodnutím. Protože to byl nějaký úředník (je zvláštní, jak hejtman Půta nechce říct konkrétní jméno zodpovědného), zaplatil by škodu dle zákona ve výši snad trojnásobku svého platu. A je úplně jedno, jestli tehdá rozhodl, jak rozhodl proto, že mu to někdo nahoře nařídil. Padni, komu padni.
Krajský úřad se ale odvolal. A měl počkat na rozsudek druhé instance. Co se mohlo stát? Soud by vyhrál a panu Kroutilovi by nemusel nic platit. Pak by bylo vše v pořádku. Nebo by prohrál i druhou instanci, musel by platit a škodu by tak měl vymáhat stejně, jako v prvním případě.
Jenže Liberecký kraj se hlasováním svých radních nepochopitelně rozhodl s panem Kroutilem uzavřít dohodu. Na základě ní z krajské kasy vyplatil 1,3 milionu korun, což je škoda, o kterou jsme nyní všichni v kraji chudší. A škodu nelze po nikom vymáhat, protože se jednalo o dohodu, pod kterou jsou podepsaní radní Libereckého kraje – každý tak svým hlasem způsobil jednu devítinu škody z výše 1,3 milionu korun. A Rada by měla tuto částku do krajské kasy vrátit.
To, že pan Půta využil pana Kroutila v předvolebním boji, když se za něj „pral“, aby když se stal hejtmanem řekl, že škodu způsobil právě pan Kroutil, pak nedokládá co se skutečně stalo, ale fakt, jakou osobností hejtman Půta je.
Pan Tauchman ve svém článku Nechoď Vašku s pány na led! A ani Ty, úředníku… píše velmi jemně. To, co současné krajské vedení panu Kroutilovi udělalo je prostě svinstvo. Pan Půta se pak přidal k těm, který odvážené, bojující proti zlořádům, sami označují za špatné zlořády. Mnohem víc to ale vypovídá o něm, než o panu Kroutilovi. Tomu nelze než držet palce. Šlápl chobotnici na jedno z chapadel a asi nevěděl, že na některém jiném jsou závislí i jiní, kteří jsou u moci dnes.
Rudolf Kovarik, Jablonec nad Nisou
