Rád bych reagoval na článek pana Egona Wienera, který vyšel v Libereckém deníku. Jako Vratislavický občan a rodák jsem sdílel určité nadšení nad tím, že žiji v obci, která dala světovému automobilovému průmyslu takovou osobnost, jakou konstruktér „Volkswagenu Brouk“ Ferdinand Porsche bezesporu byl.
Konec konců, kdo by neznal dnešní vynikající luxusní sportovní vozy této značky.
Ve chvíli rozhodnutí představitelů obce využít stavby „Multikulturního a vzdělávacího centra 101010“ k vybudování muzea tomtuto konstruktérovi, které bylo doprovázeno varováním jednoho ze zastupitelů o nacistické minulosti p. F. Porscheho, jsem došel k závěru, že je třeba zjistit pravou skutečnost o jeho minulosti.
Kromě tohoto záměru si obec dále pořídila označení „hranic“ při komunikacích městským znakem, doplněným textem „rodiště Ferdinanda Porscheho“. Tak se proinve-stované prostředky z obecní kasy na propagaci osoby Ferdinanda Porscheho spolu se stavbou již ne muzea, nýbrž památníku, dle oficiálního písemného sdělení úřadu obce vyšplhaly na cca 2.5 MIL. Kč, (mám za to, že skutečnost byla hýřivější – pozn. autora) aniž by tyto investice byly dostatečně, ale hlavně na počátku těchto aktivit, zdůvodněny představiteli obce doložením převýšení významu této osoby nad její minulostí.
A tak se stalo, že se Vratislavická obec pyšní nesporně talentovaným konstruktérem na jedné straně a SS-Oberführerem, přímo zodpovědným za zaměstnávání dělníků totálně nasazených, válečných zajatců a vězňů koncentračních táborů Neuengamme a Osvětim na straně druhé. Historická fakta ze života konstruktéra F. Porscheho jsou zajímavá, ale také smutná.
Před nedávnou dobou se mi shodou okolností dostala do rukou publikace skupiny německých autorů v českém překladu, která mapuje a popisuje kariéry šesti vybraných managerů tzv.třetí říše. Dílo pod originálním názvem „Hitlers manager“ bylo v roce 2004 vydáno v Mnichově a v roce 2006 jako první vydání v českém překladu nakladatelstvím Euromédia group, k.s.-Ikar Praha.
Už sama volba autorů, která řadí Ferdinanda Porscheho k takovým „esům“, jako Albert Speer – architekt a zbrojíř (který měl postavit hlavní město třetí říše Germánii) , Wernher von Braun – raketový konstruktér a příslušník SS (odpáleno 3 170 ks zázračné odvetné zbraně V2, která připravila o život přes 5 000 lidí), Alfred Jodl – generál a náčelník vrchního velitelství wermachtu (osobní vojenský poradce A.H. po celou dobu války), Alfred Krupp – zbrojíř říše (člen NSDAP) a Hjalmar Schacht – bankéř říše, o něčem vypovídá. A tak každý, kdo se zajímá o minulost by měl nakouknout i do temnějších souvislostí. V kapitole autorů Guida Knoppa a Friederiky Dreykluftové si může mimo jiné přečíst i ná-sledující:
str. 381- „patrně proto, aby mohl obcházet ministra pro zbrojení Speera, s nímž se Porsche mnohokrát nepohodl, si konstruktér vybudoval neblahé kontakty k Heinrichu Himmlerovi, nejvyššímu vládci nad děsivou říší koncentračních táborů. Profesor Porsche přislíbil, že SS dodá přednostně 4 000 teréních vozů, když mu pomohou“(záznam z porady Porscheho a SS 29. ledna 1942).
str. 382 – „pokud zachované písemnosti poskytují jednoznačný soud, iniciativa k zaměstnávání vězňů koncentračních táborů vycházela vždycky od vedení závodu Volkswagen, tedy také od Ferdinanda Porscheho. V dubnu 1944 byli do Fallerslebenu (místo, kde se nacházela největší „automobilová“ továrna ve střední Evropě – Volkswagen) přivezeni další vězňové z koncentračních táborů. Tři kilometry od závodu vznikl tábor Laagberg jako detašovaný tábor koncentračního tábora Neuengamme. Byl určen pro 780 mužských vězňů, kteří byli nasazeni na práce v závodě a při budování tábora. Krátce na to přišel transport 650 maďarských Židovek, které sem přivezli z Osvětimi.
V závodě Volkswagen se systematicky provozovalo hubení prací. V letech 1944 a 1945 zemřelo v závodě Volkswagen 41 vězňů koncentračního tábora. V tom nejsou započítáni umírající, kteří byli rychle odvezeni zpět do koncntračního tábora Neuengamme.“
str. 383 – „Spojením s říšským vůdcem SS se Porsche stále silněji vázal na teroristický aparát nacistického režimu. Himmler ho povýšil do hodnosti SS-Oberführera a vyznamenal prstenem SS s umrlčí lebkou. Porsche pochybné pocty neodmítl a stal se tím členem zločinecké organizace. Svými aktivními požadavky na přidělení vězňů z koncentračních táborů a nedůstojnými životními podmínkami i v závodě Volkswagen jím stejně už byl.“
Toto vše by mělo být známo nejen zastupitelům a představitelům obce dříve, než rozhodují o památnicích apod., ale také zdejším občanům, aby měli kompletní informace ke svobodné volbě, jaký názor si na pana Porscheho udělají.
Závěrem snad citace ze str. 376: Nuceně nasazení trpěli v závodě VW špatným ubytováním a nedostatečnou stravou. Dozorci je bili a za sebemenší provinění zavírali. Proti zvůli dozorců byli bezmocní. V závodě se plně uplatňoval nacistický systém rasové diskriminace – zacházeli s námi, jako bychom měli menší cenu než psi, řekla Marja Rybaučuková. Koncem roku 1944 pracovalo v závodě VW 11 334 zahraničních dělníků.
V rámci jakési útěchy lze uvést, že ne všichni nositelé jména Porsche mají temnou minulost. Pan Anton Porsche, otec konstruktéra, jinak Vratislavický klempířský mistr, zaměstnával dvacet dělníků a v obci to dotáhl v komunální politice na místostarostu obce. Syn Ferry Porsche po válce v Rakouském Cmündu navazuje v r.1948 výrobou typu 356 na rodovou tradici a navazuje tak na to lepší, co jeho otec po sobě zanechal. Automobilka Porsche v Německém Stuttgartu dnes patří k tomu nejlepšímu, co automobilový průmysl nabízí. Propagujme tedy ve Vratislavicích „kořeny“ původu dnešních skvělých vozů a automobilovou značku. Historii SS se všemi hrůzami ale nikoliv!
Pavel Hrstka
