Liberecký kraj začal vydávat nové periodikum, magazín KRAJ. Samotný „magazín“ pěkně zpracovaný, s přehlednou grafikou působí velmi příjemně. Svým pojetím se snaží vzbudit dojem, jako by politika nebyla pro chod kraje vůbec důležitá, protože o ní v magazínu nic není. Sám předseda redakční rady, Petr Vondřich, zastupitelům o zaměření KRAJe napsal: „Vždy budeme dbát na to, aby obsah tiskoviny byl přísně apolitický – naším cílem je vytvářet pozitivní obraz o kraji a jeho lidech, a docílit tak především u jeho obyvatel většího ztotožnění s regionem, v němž žijí.“

„Apolitičnost“, nebo chytrý politický marketing?

Na první pohled magazín KRAJ apolitický opravdu je: Na první stránce ani jednou není nic o politice, jednou se píše o Jizerské 50, po druhé o akci s názvem „Pašeráckej vejkend“. Na další stránce následuje několik vřelých slov úvodníku, jednou s panem hejtmanem, po druhé s úspěšnou sportovkyní; a pod nimi jsou stručné a nekonfliktní informace o tom, co se v kraji udělalo nového. Následuje stránka s rozhovorem s osobností, zásadně ovšem mimo politiku, poslední stránka je pak věnovaná některému z míst v Libereckém kraji.

Chytrou ukázku politického marketingu je možné rozklíčovat až při hlubší analýze. Že něco není v pořádku, naznačuje především strana dvě s informacemi z Libereckého kraje. První číslo obsahovalo články o dárcích pro děti z dětských domovů, vlacích do Polska nebo o nové továrně v Ralsku, k tomu malou, skoro až podprahovou poznámku, že byl schválen rozpočet. Několikrát se objevila i konkrétní jména některých radních (Pieter, Losová, Hujerová), ale stránka je připravená tak, aby uchlácholila čtenáře vlnou pozitivní nálady a politikou jej neobtěžovala. Snad s podprahovým sdělením, že tu ošklivou politiku dělají jiní.

Druhé číslo je ve chvále radních o poznání přímočařejší. Ve zprávách se již jednoznačně zmiňují radní u výsledků práce ze svých resortů a magazín KRAJ se tím posouvá do roviny nástroje mediální prezentace radních. To je zřejmé z jednoduché textové analýzy: jméno hejtmana Půty je v pozitivním smyslu zmíněno třikrát, v pozitivním smyslu se mluví dále o M. Pieterovi, P. Tulpovi, H. Maierové, I. Hujerové a J. Jadrném, mimo radních kraje je zmíněn pouze starosta Frýdlantu D. Ramzer a pouze jediná zpráva z osmi neobsahuje jméno žádného z krajských politiků. Žádná zpráva nemá negativní kontext.

Mám za to, že tento poměr příliš neodpovídá vyváženému informování o tom, co se v kraji a na kraji děje, přestože přinášení informací má být primárním cílem tiskovin placených z veřejných peněz. Informování občanů o dění v Libereckém kraji by přitom mělo být cílem magazínu Kraj i podle statusu redakční rady. Místo informací však čtenář dostává výběrové informace spíše o tom, co si tvůrci magazínu přejí, aby si lidi mysleli, že se děje.

Redakční rada ve střetu zájmů

Na podobě magazínu KRAJ se odráží i práce jeho redakční rady. Jejími členy jsou pan hejtman, někteří radní (H. Maierová, I. Hujerová) a zaměstnanci kraje (P. Vondřich, T. Denis, M. Filipová). Tyto členy doplňuje trojice Pavlína Stránská (snad nominovaná ČSSD), Radim Pochop a nechybí zástupce KSČM, jejich funkcionář a krajský zastupitel František Chot. Členy redakční rady schvaluje Rada kraje na návrh hejtmana, jak se k tomuto seznamu došlo a s kým byl konzultován mi není známo.

Redakční rada je vybavena poměrně zásadní pravomocí: rozhoduje o textech, které se v magazínu Kraj objeví. Spolu s tím, že 6 z 9 členů jsou členové koalice nebo lidé z úřadu z odborů pod hejtmanem nebo ředitelem úřadu, jde o otevřenou cestu k tomu, aby se z magazínu KRAJ stal nástroj na zlepšování mediálního obrazu vedení kraje. První dvě čísla ukazují, že se této možnosti redakční rada nebála využít.

Dobrá praxe vypadá jinak

Ve svém důsledku je vydávání KRAJe za peníze nás všech jedním z typických příkladů toho, jak u nás politici média tohoto typu dlouhodobě zneužívají k vlastnímu zviditelnění. Není v něm prostor pro kultivovanou diskusi, která je dopředu vyloučena proklamací apolitičnosti. Velký prostor je věnovaný „zajímavostem“ a upoutávkám na akce, není však zřejmé, podle jakého klíče jsou tyto akce vybírány, komu bude dělána reklama a komu ne.

Nejsou odděleny informace z Libereckého kraje jako regionu od informací z Kraje jako od instituce spravované politiky. Není od sebe oddělena pravomoc redakce sestavující jednotlivá čísla podle dohodnutých pravidel a redakční rady, která by na dodržování pravidel dohlížela. A konečně, velký prostor je věnovaný samotným členům redakční rady.

Nemám z toho radost. Tento přístup ke krajskému periodiku (magazín Kraj jím bezpochyby je) je na hony vzdálený dobré praxi, vtělené např. do kodexu dobrého radničního periodika, viz http://www.bezkorupce.cz/documents/radnicni_listy/doporuceni-kodex.pdf. Zároveň takový přístup k vydávání krajského periodika přispívá k prohlubování jisté krize a obecného znechucení nad úrovní politiky. Ne tím, že na politiku jakoby rezignuje, ale především tím, jak nepokrytě slouží zájmům vedení kraje.

Netěší mě ani to, že Liberecký kraj není s těmito problémy jediný. Zpravodaj Liberecké radnice také není zrovna výkladní skříní toho, jak by radniční noviny měly vypadat. Chci se proto s dalšími kolegy v městském zastupitelstvu, kde máme větší možnosti podobu zpravodaje reálně ovlivnit, pokusit prosadit výraznější změnu k lepšímu.

Inspiraci budeme hledat především u samospráv oceněných v minulých letech v ceně Otevřeno×Zavřeno, zajímavým projektem jsou noviny Písecký svět, www.piseckysvet.cz, vydávané aktivními občany města Písku pro způsob, jakým přispívají ke kultivaci veřejné diskuse, a pak také noviny v Žitavě, které vynikají snahou informovat o tom, o čem rozhodly orgány města.

Magazín KRAJ a status redakční rady ke stažení zde:
http://magazin.kraj-lbc.cz/