Prý se, alespoň podle soudce, nedopustili ničeho, čím by chtěli někomu uškodit nebo někomu naopak prospět.

A co ty podezřelé nákupy pozemků, podezřelé přeprodeje, na kterých město přišlo o desítky milionů? To, že pozemky často šly přes lidi, kteří byli a jsou blízcí tehdejšímu vedení města?

Podle soudce šlo v podstatě o daň za to, že město mělo s areálem na Ještědu velkolepé plány. Šlo o naléhavou věc, a tak je jasné, že město zkrátka platilo více a prodávalo levněji.

Tohle rozhodnutí soudu a zvláště s takovým odůvodněním se mi nezdá. Přece samotný fakt, že město má někde nějaký záměr rozvoje nemůže znamenat, že neexistují absolutně žádné mantinely pro to, za kolik obec může svůj majetek koupit nebo prodat.

Pokud chci kus sousedovy zahrady kvůli místu na vlastní bazén, tak asi taky budu přemýšlet na ceně, kterou za ten kus pozemku budu chtít dát a jestli nevymyslím umístění bazénu nějak jinak. Tím spíš, pokud soused mezitím ten kus pozemku prodal kamarádovi právníkovi, aby ze mě vyrazil víc.

S obecním majetkem přece nemůžu hospodařit s pohledem „ať to stojí, co to stojí“. Takový přístup by vedl k absurdním situacím a v podstatě by legalizoval spekulace s majetkem obce. Znamenal by beztrestnost pro všechny, kdo obchodují s majetkem a zneužívají u toho informace o záměrech obce. A politici by se mohli hájit tím, že o dané věci rozhodlo zastupitelstvo a že dané pozemky „přece potřebovali“.

Liberecký soud se navíc takto pojatým odůvodnění dost vymyká od rozhodovací praxe jiných soudů, které se poslední dobou přiklánějí k tomu, že majetek obce je potřeba chránit – protože zastupitelé nerozhodují o majetku vlastním, ale o majetku, který jim je svěřený do správy.

Pro další závěry nicméně nezbývá než vyčkat na celé znění rozsudku. Jsem zvědavý, jak přesně budou argumenty soudce postavené. Doufám, že rozhodnutí nebude vypadat jako kdyby si navzájem pomohli kamarádi z hokeje, z nichž jeden je náhodou soudce, což je bohužel to, co teď mnoho lidí celkem oprávněně napadá.