Starostové pro Liberecký kraj (SLK) se v současné povolební situaci v Liberci chovají nejzodpovědněji ze všech významných politických uskupení. Náš volební program začíná slovy: „Chceme vrátit libereckým občanům, podnikům, neziskovkám a všem dalším, kteří patří do liberecké občanské společnosti, důvěru v to, že se naše město dá spravovat rozumně a hospodárně. S respektem, bez nepřátelství jedněch k druhým. Bez toho, aby dobré nápady byly odmítány jen proto, že je říká druhá strana. A samozřejmě bez korupce a klientelismu.“
SLK dlouhodobě usilují o to, aby období nesmiřitelnosti, vzájemné zášti a nedůvěry, období očerňování města a dehonestace až kriminalizace politických konkurentů skončilo. Liberecká politická scéna je dlouhodobě rozštípnutá. Na jedné straně stojí Změna a na druhé její kritici. Na jedné straně stojí političtí příznivci a voliči Změny, kteří vidí v těch druhých příčinu všeho libereckého zla, a na druhé straně stojí ti, kteří vidí ztělesnění zla ve Změně a jejich příznivcích. Sebelepší program předložený jakoukoliv koalicí nemá v takovéto vypjaté atmosféře šanci na úspěch. Nedovolí ani, aby se s plnou vážností a odpovědností mohly společně začít řešit palčivé liberecké problémy.
Starostové, resp. jejich předchůdce Liberec občanům (LO) na té atmosféře nejsou bez viny, a to zejména kroky učiněnými v době krize na začátku roku 2011. Byť byl důvodem té krize primárně spor mezi Změnou a ČSSD, tj. mezi subjekty, které od počátku tvořily jádro koalice, LO se tehdy neměl přiklonit na stranu jednoho z nich (ČSSD). LO měl trvat na odstranění příčin sporů mezi oběma koaličními partnery, a když k dohodě nedošli, měl LO z vedení a rady města odstoupit a na odvolávání zástupců Změny se nepodílet.
Starostové se z toho poučili a vzali na sebe odpovědnost nastolit konečně v Liberci politické klima, které je vlastní každé vyvinuté demokracii. Klima, kde se političtí soupeři přou o programové priority a o věcné varianty řešení problémů. Starostové se dokážou přenést přes kopání do kotníků, šlapání na kuří oka či různá nactiutrhání. Starostové nejsou ani ti, kteří druhé do těch kotníků kopají a rozhazují na pískovišti lopatičkami písek hlava nehlava, aby se pak divili, že se s nimi nikdo nekamarádí. Starostové jsou od samého počátku pro ustavení stabilní a funkční koalice, jsou také připraveni se jejího sestavování ujmout a převzít za ni zodpovědnost. Starostové jdou pevně za svým cílem zakopat v Liberci válečné sekery a sednout si ke společnému stolu.
Je to cesta z bláta a nikdo nemůže očekávat, že uděláme jeden krok a z toho bláta vystoupíme vyšňořeni a s naleštěnými botami začneme kráčet po lázeňské kolonádě. Starostové vědí, že tak to možné není a podřizují tomu veškeré kroky při formování nového vedení města. Při hledání optimální koalice postupují systematicky a politicky korektně. Jsou vedeni zkušeností, že teprve autenticita vlastních jednání s možnými koaličními partnery dovolí každému z nich lépe rozpoznat, že k cestě z libereckého bláta nestačí chytnout za ruku jen zrovna vedle stojícího kámoše a jiného tam v tom marastu nechat. Pro nás Starosty tohle cesta z bláta není.
Víme, že náš postup je v liberecké kotlině, ale nejenom zde, netradiční a že se viděn brýlemi dosud uplatňované praxe jeví jako alibistický nebo vypočítavý nebo nerozhodný a hlavně dlouhý. Ano víme, že i my budeme nakonec samý šrám a cákanec. Ruce si nad tím ale umyjeme až za čtyři roky, až uvidíme, že v Liberci zavládla konečně nová politická atmosféra a díky tomu se také podařilo pohnout s obtížnými libereckými problémy.
Michal Hron
lídr Starostů pro Liberecký kraj v Liberci
