Jelikož jsme čekali, až radnice zveřejní dokumenty, k lednovému zastupitelstvu, přinášíme článek o prodeji veřejného parku na libereckém Perštýně, až nyní. Jsme přesvědčeni, že u takto klíčového hlasování je třeba veřejnosti předložit nejen souvislosti samotného prodeje, ale i detailní přehled toho, jak který zvolený zastupitel hlasoval.

Jedna z posledních ploch městské zeleně v Libereckém centru byla tedy prodána. Ač byly předloženy velmi silné argumenty proti tomuto prodeji, návrh těsně prošel.

Vedle ODS, jejíž bývalý městský zastupitel zastupuje kupce, k tomu ale pomohla i Česká strana (a)sociálně demokratická, která, bohužel ne prvně, ukázala, nakolik jí záleží na naplňování svého programu pro „dolních deset milionů“. Svou trochou do mlýna, který semlel další veřejný prostor, ale přispěla i část opozice. Vedení města předložilo zastupitelům upravenou smlouvu, která měla vyřešit nedostatky, které byly opozicí na podzim loňského roku opakovaně kritizovány (informovali jsme Vás např. zde). Nová smlouva byla opravdu v lecčem pozměněna, její hlavní body jsme představili zde.

Proberme si tedy, krok od kroku, zásadní argumenty, které byly předloženy opozicí (Jan Korytář – SZ), které ale nebyly vzaty v úvahu. Ještě předem zmiňme jeden fakt. Vedení radnice rádo opakuje jednu pohádku – že opoziční zastupitelé jen kritizují a nikdy nenavrhnou nic konkrétního. Při lednovém zasedání ale, nikoliv poprvé, navrhli usnesení, které říkalo, že se prodej městských pozemků (zahrnující park na Perštýně) ruší a že tyto pozemky se vracejí do seznamu neprivatizovatelných ploch jako veřejně přístupné zeleně a jejich rozvoj bude řešen jiným způsobem. Vše ale bylo asi předem dohodnuto, proto byl tento opoziční návrh zamítnut.

Ale zpět k bodům, které ukazovaly, proč bylo správné a pro občany Liberce důležité, aby byla privatizace perštýnského parku zrušena.

1) Kupní cena byla oběma stranami dohodnuta na částku 12,604.000,- Kč v deseti ročních splátkách.
Ponechme stranou, nakolik je to adekvátní cena za tak významné plochy v samém centru města. Důležité je, že při uvažované (obvyklé) úrokové míře 5% činí rozdíl mezi zaplacením ceny najednou a splátkami v neprospěch města cca 3,8 mil Kč. Dále ve smlouvě chybí i tak základní věc, jako je inflační doložka, vzhledem k tomu, že se stát nachází (jak obvykle rádi upozorňují právě zástupci ODS a podnikatelé) v situaci finanční krize a recese, je to více než rizikové chování.

2) Smlouva vůbec neřeší zřízení věcného břemene vjezdu a chůze na pozemky občanů, které zde vlastní nemovitosti (garáže, pozemky..).
Tím se kupující (Iberus) stává de facto nedotknutelným, pokud bude chtít závazek přístupu, který smlouva obsahuje, porušit. Kde je tedy tolikrát proklamovaná nedotknutelnost soukromého vlastnictví? Nebo platí jen pro některé vyvolené podnikatele? Na zastupitelstvu vystoupili zástupci občanů, kteří vznesli své oprávněné obavy a argumentovali například tím, že se tím reálně snižuje cena majetku. Rozhodným zastáncům soukromého vlastnictví z řad ODS i obráncům „drobných lidí“ z ČSSD tyto argumenty a žádosti ale zřejmě nikterak nevadily. 

Znové smlouvy zcela vypadl závazek kupujícího umožnit veřejnosti využívat komunikace, které byly v seznamu prodávaných pozemků.

Ačkoliv se zastupitelé firmy Iberus holedbali, že nemají problém s přístupem veřejnosti, nová smlouva už ale nepočítá s „parkem, který má sloužit škole“, ale s „veřejně přístupným školním areálem“. V nové verzi smlouvy, kde je tento rozsah již specifikován, se jedná pouze o 6 hodin denně po 6 měsíců v roce, pouze od dubna do listopadu, v které hodiny a dny (například o prázdninách třeba vůbec) se nechává zcela na vůli nového majitele. Nikde není uvedeno, že město může provozní řád parku v budoucnu samo o své vůli změnit.

Původní (de facto virtuální) pokuta ve výši 20 milionů, která byla vázána na naplnění projektu, který nikdo neviděl a jíž tak mával, jako údajnou pojistkou, například náměstek Červinka (ODS), v nové verzi smlouvy zmizela úplně.

Ačkoliv na tom samém zastupitelstvu bylo odsouhlaseno zadání nového Integrovaného plánu rovzoje města (IPRM), které právě vytyčuje cíle jako úpravu takových ploch, jako je park na Perštýně, město se zavázalo, v rámci předkupního práva, zaplatit stejnou cenu, za kterou park prodalo, ovšem navíc doplatit za „případné změny“. To znamená, že se město nejen vzdává možnosti renovovat tento park ze zdrojů EU, ale ještě se kupujícímu zavazuje ze jeho investice, na které jistě bude ze stejných fondů žádat, zaplatit.

Kdo stojí za společností Iberus

Za společností Iberus stojí Jiří Zeronik, který zastupoval kupujícího není žádným majitelem firmy Iberus, ale jejím jednatelem. Firma Iberus, s.r.o. patří firmě Iberus Euro. Jediný akcionář firmy Iberus Euro je firma Europea Capital,SE (12 ks anonymních akcií po cca 280 tis. Kč.), má jednočlenné představenstvo – Tomáše Uhríka z Ostravy, ten figuroval a figuruje ve 212-ti firmách a jednočlennou dozorčí radu, pražského Jana Koťátka, figuroval a figuruje v 95-ti firmách.

Město v těchto dnech vede de facto neúspěšný spor s firmou Euridika Bohemiae, která předstírala neziskovou činnost, aby za velmi levno získala velmi lukrativní nemovitosti v centru města (historickou vilu a rozsáhlé pozemky, zřejmě ne náhodou v těsném sousedství Perštýna). O celé chytrácké charitě podivné s.r.o. Euridika Bohemiae jsme psali zde. Tato firma byla ale ještě nedávno se společností Iberus personálně propojená!

Ve firmě Iberus fungovala jako společník (obchodní podíl 100%) JUDr. Kamila Steinbachová, která vystupuje jako společník firmy Euridika Bohemiae (zde má nyní 10%, ale měla rovněž 100%). Ví tedy vedení města, komu park prodalo? Nevadí mu personální propojení se společností, která se jej snažila podvést? Nebo mu to nevadí právě proto, že to ví moc dobře?

Další, možná nesilnější argument, ale přineslo vyjádření představitelů dvou bezprostředně sousedních pedagogických zařízení – ZŠ Gollova a Dětského diagnostického ústavu Liberec. Zdejším dětem, které asi mají tu smůlu, že pochází ze sociálně slabších rodin, tedy odpadne svobodný přístup na plochy veřejné zeleně, které dosud využívaly. Podle vyjádření ředitelky ZŠ Gollova je perštýnský park a zdejší, byť (městem!) neudržované, hřiště jedním z mála volných a bezpečných prostorů, kde se děti mohou opravdu volně rozběhnout. Zvláště poté, co jim soukromá škola Doctrina, kterou vlastní společnost Iberus, zvedla nájemné tělocvičny o 45%.

O plném využívání prostoru veřejného parku se jasně vyjádřil i hlavní vychovatel z diagnostického domova, který sídlí pod krematoriem. Vyjádřil přesvědčení, že pokud by park zůstal v majetku města, které by se o něj postaralo, bylo to rozhodně lepší řešení. Kompletní vyjádření naleznete v příloze – celou prezentaci, tak, jak byla předvedena zastupitelům na lednovém zasedání. K nahlédnutí a stažení je zde.

Silné a přesvědčivé argumenty, zdálo by se. Nicméně polívčička byla zřejmě už uvařená dopředu, snad proto šlo přijetí smlouvy do zastupitelstva o dva měsíce později, než bylo původně anoncováno.

Klub ČSSD si dokonce vyžádal čas na poradu. Je sice otázka, proč se jejího jednání účastnil i jednatel společnosti Iberus, Jiří Zeronik – že by uvažoval o přestupu z ODS do ČSSD? Faktem ale je, že se sociální demokracie postavila za prodej parku, nic nepomohlo, že park bude de facto jen pro někoho, že nejsou řádně opatřeny zájmy města,tj. občanů nebo drobných vlastníků ani další argumenty neobstály před kapitálovým zájmem soukromé firmy, která patří neznámým majitelům. Svoje rozhodnutí nijak představitelé socialistů nezdůvodnili.

Prodej prošel těsně, i díky hlasům některých zastupitelů za SOS. Jiří Šolc, který prodej prosazoval alespoň přiznal barvu, že do soukromé školy patřící podivné společnosti Iberus chodí jeho dítě. Dalším zastáncem z řad SOS, oproti stanovisku vlastnímu klubu, byl zastupitel Radomil Mrklas, se kterým a jeho argumenty byla, opět více než co jiného, legrace. Do smíchu ale asi nebylo „obyčejným“ obyvatelům Perštýna i Liberce jako takového.

Město (a tedy všichni Liberečané) přišlo oznovu, ve prospěch bůhví koho, o další, původně „neprivatizovatelnou“ plochu, navíc v srdci města, kousek nad proslulou obludnou jámou, kterou přímo do srdce vykousla nenasytnost dravých investorů a nezodovědný přístup radnice. Nic na tom nezměnil fakt, že by město samo mohlo žádat o peníze z fondů EU, aby onen, vlastním nezájmem, neudržovaný park změnilo na účelnou a esteticky vhodnou plochu pro všechny.

Ačkoliv to byl asi jeden z důvodů. V případě parku na Perštýně se tak možná ukazuje přelom a zároveň spojení dvou polistopadových epoch ve ždímání veřejných zdrojů. Jedna etapa – privatizace veřejného majetku pomalu končí, nezůstává skoro již co prodat a tak se – i za takových podmínek – privatizuje i původně neprivatizovatelné. Ruku v ruce s tím již kráčí etapa nová, kdy se tučným penězovodem nestává již původně veřejný majetek, ale veřejné dotace a fondy Evropské unie.

A pro připomenutí do budoucna se podívejme, jak kdo hlasoval: