Na posledním zastupitelstvu byl jedním z klíčových bodů, který ovlivní příští rozvoj Liberce, bod týkající se refinancování městského dluhu, pozůstatku po vládě ODS. Diskuse není vedena o potřebě zlevnit dluhové zatížení města, v tom je samozřejmě shoda, ale o tom, jak naložit s penězi uloženými v tzv. amortizačním fondu, kde je v současné době na splacení dluhu naspořeno cca 350 mil. Kč.
Oproti návrhu, který jsem předložil jako ekonomický náměstek, je předložen protinávrh, prezentovaný zejména Jiřím Šolcem, bývalým ekonomickým náměstkem za SLK. Jádro sporu spočívá v tom, zda je lepší využít naspořených peněz pro to, abychom dokázali maximálně využít evropských dotací v příštích letech, na které ale budeme potřebovat kofinancování v průměru 15%, anebo zda je lepší maximálně se soustředit na splacení dluhu, abychom se této zátěže co nejdříve dokázali zbavit.
Je to spor dvou odlišných koncepcí, kdy jedna vychází z teoreticky správného východiska, že je lepší obejít se bez dluhů. Pokud by co nejrychlejší dosažení bezdlužnosti města mělo být tím hlavním kritériem, podle kterého se rozhodovat, musel bych dát opozici za pravdu. V rámci jednání s bankami jsme přitom modelovali i variantu splacení celého dluhu do roku 2025, nikoliv jen jeho poloviny, jak je doposud plánováno, i to by totiž bylo možné. Ovšem za cenu výrazného omezení budoucích investic města.
„Město může díky refinancování získat mnohem výhodnější úrokovou sazbu, čímž v příštích deseti letech uspoří cca 100 mil. Kč na úrocích, zároveň ale musí jednorázově uvolnit zhruba 100 mil. Kč na snížení hodnoty tzv. úrokového zajištění /ty by stejně zaplatilo, touto operací je zaplatí dopředu, nikoliv postupně, je to podmínka České spořitelny) a dále musí zaplatit předchozím vedením sjednaný poplatek za předčasné ukončení původního dluhopisu ve výši cca 153 mil. Kč /o výši poplatku a jeho rozložení do více let ještě probíhají jednání/. Na kofinancování EU projektů tak bude možné z amortizačního fondu využít fakticky cca 100 mil. Kč, které by měly vystačit na kofinancování zhruba poloviny projektů města v rámci IPRÚ. SLK oproti tomu navrhují použít tyto peníze na přednostní splacení části (5%) celkového dluhu.“
Osobně se na celou transakci snažím dívat z více pohledů. Vedle dluhu ve formě půjčených peněz, který je aktuálně ve výši 1,65 miliardy Kč (2 miliardy mínus 350 mil. Kč v amortizačním fondu), zde totiž existuje ještě dluh skrytý, který se odráží ve stavu majetku města, zejména silnic, chodníků, mostů, škol, školek a dalších budov jako je např. divadlo, stará hokejová hala, fotbalový stadion, plavecký bazén, bazény u škol apod. Tento vnitřní dluh je ve výši minimálně dvojnásobné, tzn. cca ve výši 3,5 miliardy Kč. Podrobná struktura tohoto dluhu bude zveřejněna v lednu, tak, aby zastupitelé, kteří by se na konci ledna měli rozhodnout pro jednu z variant, byli co nejvíce „v obraze“.
Postup, který navrhuji, tzn. využití části aktuálně naspořených peněz v amortizačním fondu ke kofinancování evropských dotací přitom vychází ze stejného záměru, jako který prezentuje část opozice, zejména SLK. Na rozdíl od nich mi nejde ale jen o co nejefektivnější snížení externího finančního, ale obou dluhů, tedy i toho skrytého vnitřního. Aktuální situace města přitom neumožnuje zvýšit investice do oprav cca na dvoj- až trojnásobek současného stavu, abychom mohli začít vnitřní dluh efektivně snižovat a ke zvýšení daně z nemovitosti či poplatku za odpady neexistuje politická vůle.
Proto je s Českou spořitelnou předjednáno rozložení platby za předčasné ukončení dluhopisu ve výši zhruba 150 mil. Kč do čtyř let a proto navrhuji využít maximum peněz z amortizačního fondu na kofinancování projektů z evropských fondů. Jinak by totiž reálně hrozilo, že město opět nevyužije evropské dotace, jako v případě IPRM, kde bylo vráceno cca 200 mil. Kč, protože chyběly peníze na jejich kofinancování ve výši 15%. Argument, že se zvedají daňové příjmy města, vzhledem k výši vnitřního dluhu nic zásadního neřeší. Cíl splatit do roku 2025 z dluhu jeho polovinu, tzn. 1 miliardu Kč, jak to měli namodelované pánové Kittner i Šolc, přitom zůstává nezměněný.
Dle kvalifikovaného odhadu by město mohlo v letech 2016 – 2023 využít pro svůj rozvoj dotace v objemu zhruba dvou miliard, ke kterým bude ale potřebovat na kofinancování svých 300 – 500 mil. Kč. Vedle toho by ale mělo začít dávat mnohem více do oprav svého majetku, neboť zde v posledních letech docházelo víceméně jen k nejnutnějším opravám a zhoršování celkového stavu, tzn. zvyšování vnitřního dluhu.
Proto se mi zdá lepší využít peníze z amortizačního fondu raději na získání dalších dotací v poměru 15:85, což je zhodnocení zhruba 560%, zatímco jejich předčasným splacením můžeme získat zhruba jednu setinu této hodnoty.
Věřím, že se Změně pro Liberec podaří přesvědčit našeho koaličního partnera, že postup navrhovaný SLK je výhodný jen na první pohled a že se nedostaneme do situace, kdy se na evropské dotace budeme moci jen dívat. Je tu totiž ještě jeden problém – pokud parlament přijme zákon o rozpočtové odpovědnosti v podobě, ve které je uvažován, Liberec si v příštích letech nebude moci vzít již žádný další úvěr, a to ani na předfinancování projektů. Pak bychom se mohli dostat vlastní neprozíravostí do finanční pasti, která by město připravila o další stovky milionů evropských dotací…
Jan Korytář, náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace, člen Rady města a Zastupitelstva města Liberce
