Toto prohlášení reaguje na dopis zaměstnankyně BZL (viz níže -pozn.red.), zveřejněný dne 14/1/2016. Statutární město Liberec, zřizovatel Botanické zahrady Liberec (BZL), prošetřuje od října 2015 podnět adresovaný primátoru města panem Zdeňkem Eichlerem, do 31/12/2015 hlavním zahradníkem BZL, o nakládání se sbírkou sukulentů, jejíž součástí bylo i početné množství tzv. CITES rostlin (tj. vzácných a ohrožených rostlin).
Obvinění, v podnětu vznesená, jsou velmi vážná a týkají se majetku statutárního města, který byl BZL svěřen do péče. Zřizovatel je povinen prošetřit každou skutečnost, která souvisí s dodržováním zákonnosti a zřizovací listiny příspěvkové organizace.
Náměstek primátora Ivan Langr, pod nějž BZL gesčně spadá, zahájil šetření s cílem zjistit, zda se skutečnosti v podnětu uvedené zakládají na pravdě, či dokonce přesahují rámec zákonnosti. Během dvou měsíců se několikrát sešel jak s autorem podnětu, tak s ředitelem BZL, oslovil nezávislé experty v oblasti pěstování sukulentů a několikrát celou záležitost konzultoval i s Ministerstvem životního prostředí ČR, které je národní autoritou v oblasti CITES. Vzhledem k tomu, že existují možná důvodná podezření, že v BZL mohlo dojít k porušení zákona 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, předal dne 5/1/2016 podnět k šetření České inspekci životního prostředí.
Oblast pracovněprávních vztahů je plně v kompetenci ředitele každé příspěvkové organizace. A to do chvíle, kdy se objeví podezření z možného nerovného zacházení či možného porušení platných předpisů. Ivan Langr proto dne 4/1/2016 předal záležitost ve věci manželů Eichlerových vs. ředitel BZL k šetření Inspekci práce, Oblastní inspektorát práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj. O obou podáních (ČIŽP, IP) byl ředitel BZL informován.
Od samého počátku postupoval Ivan Langr tak, aby především nepoškodil dobré odborné a veřejné jméno Botanické zahrady Liberec jako instituce, která je jedním ze 4 záchranných center CITES v ČR. Proto se také k celé záležitosti veřejně fakticky nevyjadřoval. Vedení statutárního města Liberec je nicméně o postupu ve věci pravidelně informováno. Na osobní útoky, neodpovídající pravdě, zveřejněné dnešního dne nebude Ivan Langr nijak reagovat.
Tisková zpráva MML
Faktem přitom zůstává, že zahradnice Eichlerová 5 let neohlášeně provozovala zahradnickou firmu. Přitom kvalita její práce v BZ se stále zhoršovala a v mnoha případech byla po odborné stránce zcela chybná a nezřídka vedla k poškození expozičních i sbírkových rostlin. Množila rostliny, které byly pro BZ v takovém množství naprosto zbytečné, navíc bez dalšího využití ať už v expozicích či jako sbírkový materiál. Botanická zahrada však není žádné zahradnické centrum a s rostlinami neobchoduje. Výše popsané důvody vedly nakonec k výpovědi paní Eichlerové, neboť porušila zákoník práce a kvalita její práce se ani po upozornění nezlepšila. Paní Eichlerová o své výpovědi okamžitě informovala pana náměstka Langra a patrně i média, neboť v novinách vyšly zkreslené a nepravdivé informace. Neváhala s manželem podat na pana ředitele Studničku udání, ve kterém překroutila běžnou praxi všech botanických zahrad spočívající v pravidelné odborné údržbě a probírce expozic a nazvala ji „popravou“ rostlin.
Přesto, že informovanost pana náměstka Langra o botanické zahradě je nulová, rozhodl se udání věřit a stupňuje své snahy směřující k odchodu pana ředitele Studničky. Přitom jako jediný z náměstků pro kulturu za celé své funkční období nikdy botanickou zahradu nenavštívil, na opakovaná pozvání k prohlídce jejího provozu nikdy nereagoval. Přitom v médích se vyjádřil, že situaci v BZ bude monitorovat. To ovšem znamená jen stálý kontakt s panem Eichlerem. Ale zahradník Eichler není ten, kdo společně s panem architektem Vaněčkem vytvořil novou koncepci skleníků BZ, není to ten, který vytváří složité a unikátní geobotanické expozice, které jsou jedny z nejlepších na světě.
Pan Eichler je jen podprůměrný zahradník v kolektivu špičkových zahradníků. Na pozici vedoucího zahradníků byl donedávna pouze proto, aby měl na starost technické zajištění provozu. Byla mu dána důvěra v organizaci a řízení prací v zahradě. Nechce se tomu ani věřit, jak prokazatelně škodil nejen kolegům, ale i všemu živému v zahradě. Viním ho z úmyslného poškozování vzácných rostlin, včetně převzácné viktorie královské, ze zabití ptáků ve voliéře, rybiček v pěstebním bazénu, zahubením vzácných symbiotických ploštic určených pro unikátní expozici masožravých rostlin. Nakonec ani nezvládal funkci hlavního zahradníka, přestal se ve svém oboru vzdělávat a všichni ostatní zahradníci do jednoho ho dávno předstihli nejen zkušenostmi, ale i nastudovanými vědomostmi, které uplatňují při údržbě expozic. Na poradách navíc podrýval autoritu ředitele, překrucoval a vymýšlel si příkazy, pomlouval a agitoval proti řediteli nejen u zahradníků, ale i obyvatel domů sousedících s BZ. Ještě i nyní přesvědčuje zahradníky, že ředitel bude brzy odvolán, což prezentuje jako zaručenou informaci (od koho ji asi má?). Takový člověk se stal informátorem pana náměstka Langra.
Přitom jeho práce pro BZ je nyní nedokončena. Velký unikátní leknínový skleník (jeho nápad i koncepce) má za sebou jen pilotní zkušební provoz a je třeba odladit pěstitelské a expoziční podněty, které loňský rok přinesl. Připravuje se nový atraktivní průvodce BZ, je hotový plán výstav na několik příštích let, kterých je pan ředitel autorem. Přitom jediné, co potřebuje a vždy potřeboval, je klid na práci a podpora nadřízených. Odborné i personální otázky je v rámci svých pravomocí zvyklý řešit vždy sám a jak se po celé jeho angažmá ve funkci ředitele a autora koncepce BZ mnohokrát ukázalo, bylo to tak vždy správné. Opakovaně prokázal, že je zkušeným správcem „rodinného stříbra“ , kterým Botanická zahrada Liberec bezesporu je.