Historická budova č.2 na Benešově náměstí, kde sídlí městské informační centrum, na konci listopadu změnila majitele. Město jí prodalo za 27,6 milionu, což je podle některých zastupitelů velmi nízká a neodpovídající cena.
Kritizovaný byl rovněž způsob prodeje, bylo poukazováno na to, že například dražbou by radnice za tuto nemovitost získala mnohem více. Rada města se navíc 14 dní po prodeji zavázala platit novým majitelům nájem, který několikrát převyšuje nájem v místě obvyklý.
Budova byla listopadovém zasedání zastupitelstva města Liberce prodána za 27 600 000 korun českých. Získali ji dva podnikatelé z České Lípy. Za zmínku stojí, že ve výběrovém řízení rozhodlo pouhých padesát tisíc. Obě dvě další nabídky byly shodné a to 27 550 000.
Pouhých čtrnáct dní poté, na prosincovém zasedání Rady města Liberce bylo schváleno, že město Liberec bude novým majitelům platit za pronájem prvního patra (cca 225metrů čtverečních) platit nájemné 169 000 Kč měsíčně. Podle některých podnikatelů (redakce jejich jména zná) se cena za obdobný prostor, avšak v přízemí a s přístupem z ulice, pohybuje mezi částkami 300 000 až 600 000 Kč ročně. Zde by tedy město platilo nájemné pro informační centrum vy výši přes 2 020 000 Kč jeden rok.
Na dotaz opozičních zastupitelů, který se týkal tak nevýhodného postupu ze strany vedení radnice, bylo primátorem odpovězeno, že se jedná pouze o smlouvu na tři měsíce a že město nechtělo stěhovat prostory informačního centra do nových míst po dobu konání mistrovství světa. Tato logická argumentace narazí na otázku, proč město tedy s prodejem nepočkalo právě ony tři měsíce, čímž by se městské kase ušetřilo přes půl milionu korun za nájemné po tuto dobu. Navíc zmíněná a radou schválená smlouva je sepsána na dobu neurčitou. Nicméně na jednoho z nových vlastníků je napsána i firma provozující hrací automaty, takže jsou možná obavy z toho, že by primátor neměl pravdu a město by nadále platilo tak nevýhodný a přemrštěný nájem, do značné míry liché …
Rovněž byla kritizována i cena, za kterou město budovu přímo v sousedství radnice prodalo. Pokud se vezme v potaz, že pozemky v centru města a nebo například v lokalitě Starého města a Lidových sadů jsou prodávány zhruba za 3 500 Kč za metr čtvereční, odpovídá částka 27 600 000 zhruba třem až čtyřem parcelám pro stavbu rodinného domu. Není tedy divné, že se leckomu tato suma za několikapatrový dům na hlavním náměstí, s příznačným č. 2, může zdát nízká.
Otázkou také zůstává, proč město za každou (a skoro by se chtělo říci opravdu každou) cenu prodává svůj tak lukrativní majetek, který je dozajista garancí budoucích příjmů. U města jako je Liberec, které je díky politice své radnice a nejrůznějším minulým i veřejným zakázkám typu Tipsport aréna, zadlužené na desítky let dopředu, je takové jednání ve smyslu rčení „po nás potopa“ těžko pochopitelné. Ačkoliv zrovna v případě Liberce a jeho politické scény je dost možná pochopitelné až moc snadno.
Ještě se krátce zmiňme o nových majitelích budovy na náměstí. Zmíněnou podnikatelkou provozující firmu na hrací automaty je Gabriela Čerbáková z České Lípy. Dalším spoluvlastníkem je Tomislav Procházka z téhož města. Podle ČTK se rodinná firma Procházkových (Tomislava Procházky staršího a Tomislava Procházky mladšího) se zaměřuje například na výstavbu sítí mobilních operátorů a na výrobu tvárnic. V první polovině 90. let skončili Tomislav Procházka mladší i jeho otec ve vězení za pletichy při veřejných dražbách. V roce 1999 zatkli kriminalisté Procházku mladšího pro podezření z vraždy ředitele liberecké akciové společnosti Limas Ludvíka Petružely. Vinu se ale nepodařilo prokázat. Na sklonku loňského roku byl naopak odsouzen podnikatel Marcel Minařík, který plánoval vraždu Tomislava Procházky mladšího.
Jaroslav Tauchman
