Ne, Liberec nezkvétá. Obří dluh, zpustlý veřejný prostor i hromadnou dopravu, nebývale rozrostlou korupci na radnici, zanedbaná sídliště ani prohlubující se krizi s bydlením nevyřeší pár metrů levné polské žuly ani kreativní centrum, které zoufale hledá svůj smysl. A ne, asi s tím nehnou nové loutky na předních místech kandidátky, kterým za nitky tahají staří šíbři. A nevyřeší to ani toxická pozitivita. Přesto nejít k volbám je to nejhorší, co dnes může Liberečák udělat. A ani to nestačí.
Většina normálních lidí se už asi těší, že kampaň do komunálních voleb nadobro skončí. Už jen proto, že v ní letos vlastně chyběla pořádná racionální diskuse. Na jedné straně až nesnesitelné vřískání ze sociálních sítí i billboardů, jak je Liberec bez starostí a vše zde tone v růžové (tedy spíše magentě, abychom neurazili jemnocit barvoznalců), na straně druhé slibování nápravy často od těch, kteří byli u moci tu čtyři, tu šest nebo dokonce osm let, jen si před volbami řekli, že hrát opozici bude lepší.
Stále více se ukazuje, že ve volebním klání čím dál více rozhodují předvolební tyjátr, marketing, někdy i neskrývané lži. Pamatuje si někdo, jak se před minulými volbami, před čtyřmi lety, slibovaly tisíce bytů a opravená sídliště? Lanovka na Ještěd? Bezpečná Fügnerka? Všechno je to tu znovu, snad ještě ve vizuálně agresivnější formě, čemuž nezřídka pomáhá estetický mor dneška – umělá inteligence. Bizarní déjà vu…
Mezi lidmi je také čím dále více cítit únava a rezignace. Kdo například sleduje diskuse na sociálních sítích, nemohl si nevšimnout hlasů těch, kteří deklarují, že už na volby kašlou. To je voda na mlýn nejen populistům a pravicovým extrémistům, kteří číhají na kořist a se svou nenávistí a „selským rozumem“ slibují rázná a jednoduchá řešení – ti totiž k volbám přijdou všichni. Ale i těch, kteří jsou roky u moci a jsou za stav města plně odpovědni. Ti se zase jen těší, jak jim nikdo další čtyři roky nebude do ničeho mluvit…
Kdo ale k volbám nepůjde, nemůže si na příští čtyři roky stěžovat. Ale ani odvolit neznamená všechno. Ještě důležitější je samotná občanská aktivita, jít a šlapat politikům na paty, chtít po nich splnění slibů a odpovědnost, která se v Liberci, jak ukazují třeba zdejší korupční skandály, vůbec nenosí. Nutit je věnovat se podstatným problémům a ne zástupným hloupostem, chtít po nich práci, ne krasomluvná prohlášení a obrázky.
Ne, není to lehké a je to vysilující. Zvlášť v době, kdy nejen Liberečané, ale s nimi celá země jsou biti špatně placenou prací, stále více nedostupným bydlením i dalšími jistotami, pro které jejich předci často i krváceli. Místo toho se jim předhazuje kýč a náhradní cíle: jedněm nenávist k ostatním národům, druhým zase iluze boje za demokracii, ovšem většinou již s desítky let neexistujícími režimy.
Ale není jiné cesty k lepšímu i svobodnějšímu životu než ve vlastní sebeorganizaci a aktivitě. Jít k volbám je jen začátek.