Výročí nejvýznamnějšího současného českého politického svátku vždy vybízí k zamýšlení a bilanci. Zvlášť když jde o výročí půlkulaté. Česká společnost se dávno obloukem vrátila tam, kde nechtěla, alespoň podle hesel na tehdejších demonstracích, být. A v Liberci to platí dvojnásob.

„Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, „Nežít ve lži“. Taková byla hesla, která před 35 lety burácela na náměstích a jimiž dýchala tehdy probuzená občanská společnost. A co z toho po těch tři a půl dekádách zůstalo?

Dnes uběhlo od listopadových událostí téměř stejný čas, po který zde vládla diktatura jedné strany, jednoho byrokratického aparátu, na začátku krvavě a pak už jen trapně. A do stejné trapnosti i vyloženého žití ve lži se dostala i česká společnost.

Roky už v Českých zemích nejde o pravdu, ale o to, jak se podaří, v současné sociálně čím dál více rozpolcené společnosti, přelhat toho druhého, jak zvítězit skrze lži a marketing nad druhou stranou. Pravda a řešení problémů – které se bez pravdivého poznání odstranit nepodaří – už nikoho nezajímají. Lež se stala normou, každodenním nástrojem i chlebem vezdejším.

Vlastně se tak, po 35 letech, česká společnost vrátila tam, odkud se v listopadu 1989 vydala. Jako tehdy už nikdo (nebo málokdo) nevěřil režimu, který stál na hliněných nohou, stejně tak dnes nevěří téměř nikdo (a to včetně těch, co si z listopadové nostalgie udělali živnost) odkazu Sametové revoluce. A používá ji jen jako, dnes už nechutně patetického a kýčovitého, nástroje a zbraně proti svým nepřátelům.

Přitom je zajímavé sledovat, jak všichni o té své, vlastní a osobní lži vědí. Minimálně o tom, že jim lžou jejich vůdci, za kterými stojí a jejichž neudržitelné chování brání další lží. Důležité je, jak bylo řečeno, přelhat toho druhého. Pravda zůstala dávno stát kdesi daleko za námi a na lásku si nikdo ani nevzpomene.

Nemusíme chodit až do Prahy nebo na úroveň celostátní politiky. Ulhaného kýče máme v Liberci, s jeho korupčními skandály a politiky, kteří v nich figurují (a přesto se často a dál prezentují jako vzory slušnosti), více než dost.

Město a kraj, které často funguje jen jako finanční záložna pro vyvolené podnikatele, se opět a opět s velkou pompou chystá na oslavy Listopadu. Kdo má kachní žaludek a sklony k sebetrýznění, může to sledovat. Leckomu to ale přijde nevkusné, někomu trapné, někomu snad i líto.

Nejde ale o to zatracovat význame Sametové revoluce. Naopak. Byl to jeden z velkých momentů moderních českých dějin. Ale jde také o to, bez patosu a klišé, si přiznat, kam se ony české dějiny za těch 35 let dostaly a kde dnes stojíme. Zkrátka a dobře: nežít ve lži. Nebo to aspoň zkusit.