Náš Liberec v týdnu informoval, že kdysi oblíbená restaurace v areálu LVT na dnešní Masarykově třídě půjde k zemi. Její osud, stejně tak jako celého areálu, je pro Liberec typický a symbolický.

Byla to sláva a doba plná naděje, byť nespravedlivá k nemalému počtu lidí, kteří patřili k poraženému národu, který rozpoutal válku. V roce 1946 ale začínala pro Liberec nová éra, do města přicházeli noví obyvatelé s nadšením, velkými i menšími sny.

Rodák z nedaleké Rašovky a velký liberecký patriot Svatopluk Technik, tehdy mladý architekt, navrhl a realizoval pozdně funkcionalistickou restauraci, která se po desetiletí stala pevnou součástí libereckých výstavních trhů, na které jezdili lidé z celého Československa.

Budova restaurace ale hlavně sloužila místním, libereckým. Celé generace se do ní chodily bavit, tancovat, jíst a pít. Stala se z ní neoddělitelná součást nejkrásnější liberecké ulice, tehdy Leninovy, dnes Masarykovy třídy.

Po roce 2000 ale přišel strmý pád. Město, ve vleku liberální ideologie a zájmů pár místních podnikavců, nechalo chátrat svůj kdysi lidmi tolik oblíbený a využívaný majetek. Prý všechno zařídí svobodný trh.

No, nezařídil. Technikova funkcionalistická restaurace dnes vypadá stejně jako Lidové sady, areál LVT, park u muzea a vlastně celá Masarykova. Do budovy, o kterou se město ukázkově nestaralo, se daly houby a už jí není pomoci.

Je pravděpodobné, že město postaví objekt nový, který bude Technikově budově důstojným nástupcem. Jenže meritum věci je jinde. A to v přístupu vedení radnice (nejen toho dnešního, ale také jeho) ke svému majetku, který působil radost celým generacím a vlastně i dělal Liberec Libercem.

Nezájem a špatné hospodaření vystřídá úpadek a devastace. Místo rutinní údržby pak přichází drahý projekt, který si všichni zaplatí jenom proto, že se město nedokáže o svoje nemovitosti řádně postarat. Schválně – jak asi dlouho vydrží nová budova na Masarykově?