Zítra to bude 104 let, co byla vyhlášena Československá republika. Připomene si ji i Liberec, kde její vznik vyvolal dramatické chvíle a který se stal dokonce na pár týdnů hlavním městem německého vzdorostátu, který se s mladou republikou nehodlal smířit.

V tehdy ještě ani ne čtyřicetitisícovém Reichenbergu, který se táhl zhruba od vlakového nádraží po Lidové sady („Velký Liberec“, jak jej známe, vznikl až o více než 20 let později, za nacismu), říjnové vyhlášení republiky moc nadšení nevyvolalo, snad jen mezi českou menšinou.

Nacionální pnutí panovalo mezi zdejšími Němci a Čechy v podstatě od poloviny 19. století, kdy se Liberec stával průmyslovou metropolí, nabýval na velikosti, stěhovali se do něj další a další lidé, a to různých národností i vyznání.

 Z původně patnáctitisícového městečka, kterým Reichenberg byl v roce 1850, zde bylo na začátku 20. století živelné souměstí, které čítalo zhruba 80 tisíc obyvatel. Národnostní nevraživost, která se v Liberci v plné síle ukázala například roku 1897 po zavedení Badeniho jazykových nařízení, se odrazila i ve politickém složení vedení zdejší radnice, kterou na dlouhou dobu ovládli němečtí nacionálové.

Ti usilovali o úplné odtržení německých oblastí od historického Českého království (kde hlavním městem měl být právě Reichenberg), což deklarovali v letech 1916 a 1917. Blížící se konec války, s ní i nevyhnutelná porážka Rakouska-Uherska a císařského Německa, ale zejména samotný vznik Československé republiky vychýlily dějiny přeci jen jiným směrem.

Konzervativní a nacionální síly sudetských Němců v čele s Rudolfem Lodgmanem von Auenem dokonce vyhlásily v reakci na vznik nové republiky 29. října 1918 na ČSR nezávislý stát Německé Čechy (Deutschböhmen) se sídlem v Liberci, který ale vydržel ani ne do Vánoc, když byl v polovině prosince 1918 obsazen československým vojskem.

Byť se k Liberci a k Deutschböhmen deklarativně přidávaly i další sudetské oblasti, nový sudetoněmecký stát začal tisknout i vlastní peníze a pokoušel se formovat vlastní vojenské jednotky, koncept vytvoření státu či autonomních oblastí hlásících se k Vídni, potažmo k Berlínu, se ukazoval jako reálně neuchopitelný. Kapitulace Německa a Rakousko-Uherska z listopadu 1918 tuto skutečnost jen podtrhla.

Na rozdíl od jiných, převážně německých měst, se obsazení Liberce obešlo bez krveprolití a místní jednotky domobrany se československému vojsku pokojně vzdaly. Svou roli v tom hrály i tehdejší extrémně špatná hospodářská situace a válečný hlad, který zvláště na Liberec těžce dopadl. Také místní velcí průmyslníci, v čele s Liebiegy, si spočítali, že se jim přeci jen více vyplatí vsadit na novou republiku.

Vznik ČSR v Liberci nevítali jen představitelé nacionalistické pravice, proti ČSR vystupovali i liberečtí socialisté, kteří ale během dvaceti let vzali republiku za svou a bránili ji později před nástupem nacismu, za což poté jako první, označeni za zrádce „národa a rasy“, zaplatili.

Liberecká radnice si letos připomene vznik republiky otevřením jindy nepřístupných prostor pro veřejnost. Zájemcům bude přístupná v pátek 28. října od 9.00 do 14.00 hodin. Nahlédnout bude možno do reprezentačních prostor historické budovy radnice a vystoupit na věž s průvodcem. Pro děti bude připraven zábavný kvíz z historie města a radnice. Výstup na věž bude za příznivého počasí každou hodinu od 9 do 13 hodin. Poslední výstup na věž je ve 13 hodin.