Přístup některých libereckých úřadů nepřestává fascinovat. Například když téměř před pěti lety Náš Liberec jako první upozornil na to, že majitel sportovního obchodu svévolně změnil název na památkově chráněném, funkcionalistickém obchodním době v Pražské ulici, zdálo by se, že náprava bude trvat pár dní, maximálně týdnů. Bylo z toho bezmála 5 let.

Před Vánocemi v roce 2017 tehdejší provozovatel obchodu se sportovními potřebami bez ohledu na zákony vyměnil nápis Brouk a Babka za „Snowbitch“. Po čtyřech letech, v roce 2021, vydal liberecký stavební úřad rozhodnutí, že musí nový nápis odstranit a vrátit na jeho místo ten původní.

Jenomže někdejší nájemce, který svévolně na památkově chráněný objekt nainstaloval nápis Snowbitch (v překladu doslovně Sněžná čubka, slangový výraz pro snowboard), se z funkcionalistického obchodního domu již odstěhoval a k nápravě se neměl. Až v těchto dnech se původní nápis Brouk a Babka vrátil na své místo.

Náš Liberec o svévolném zásahu majitelů v prosinci 2017 informoval jako první. Jejich počin vzbudil rozporuplné a většinou negativní reakce. Stalo se tak bez souhlasu památkářů i magistrátu. Dům je přitom nejen v srdci památkové liberecké zóny, ale zároveň je prohlášenou kulturní památkou.

Tehdejší instalace vzbudila rozruch i na sociálních sítích, kde na ni jako první upozornili Mjölk architekti a knihkupec Martin Fryč. Většina reakcí na tento počin firmy byla negativních, a to nejen od Liberečanů, ale také například od šéfredaktora Respektu Erika Taberyho nebo od architekta a herce Davida Vávry.

Někdejší náměstkyně Karolína Hrbková (Změna pro Liberec) výměnu nápisu na funkcionalistickém domě jednoznačně odsoudila a dala podnět příslušným úřadům magistrátu. Až nyní, po letech, město Liberec podnět vyřešilo.

Funkcionalistický obchodní dům Brouk a Babka je od první republiky významnou součástí liberecké Pražské ulice. Společnost Brouk a Babka byla založena již v roce 1908, nicméně svého vrcholu dosáhla ve 30. letech, kdy došlo k vybudování rozsáhlé sítě obchodních domů, tzv. broukáren. Jejich příznačným rysem byla (až na výjimky) kvalitní funkcionalistická architektura, která šla ruku v ruce s nejmodernějšími dobovými obchodními trendy – samoobslužným prodejem, zásilkovou službou, prodejem na úvěr, potrubní poštou, eskalátory, dětskými koutky či odpočinkovým zázemím pro zaměstnance.

Podle webu Liberec-reichenberg.net liberecká filiálka firmy byla postavena v dolní části dnešní Pražské ulice na místě bývalého hostince „Zur Sandwirt“, přičemž firma neúspěšně usilovala i o získání sousední parcely, na které stál od roku 1920 výstavní pavilón Metznerbundu. Konstrukce je tvořena železobetonovým skeletem a pro Liberec atypickým prvkem je celoskleněná zavěšená fasáda, užitá na celém průčelí kromě posledního ustupujícího patra s administrativními prostorami.

Mimořádně zdařilé je pak pasážové řešení hlavního vchodu, před který architekt Gillar navrhl dvojici zaoblených prosklených čtvercových výkladních skříní z ušlechtilé oceli anticorro. Vstup se tak nalézá až ve třetině hloubky parcely a zákazník si měl možnost prohlédnout zboží v pasáži ještě před vstupem do obchodu. Zajímavé je, že liberecká realizace sloužila o tři roky později jako vzor pro další obchodní dům Brouk + Babka (dnešní Bílá labuť) v ulici Na Poříčí v Praze, kde byl Gillar autorem interiérů.