Vynikající badatelský počin představili liberecké veřejnosti i přespolním pracovníci Severočeského muzea v Liberci. Po třech letech zveřejnili na devět stovek restaurovaných fotografií, na nichž je Liberec z přelomu 19. a 20. století, ale i za druhé světové války. A stojí to zato!

Vystaveným fotografiím vévodí snímky místopisného charakteru (cca 750 kusů), kde jsou zahrnuty snímky ze starší liberecké tvorby, zastupují je mimo jiné významné liberecké fotoateliéry či fotografové z 19. a z počátku 20. století (W. F. Jantsch, J. Hoffmann, F. Stracke a W. König, R. Ginzel, G. Lahn) a autoři neznámí. Dalších cca 150 kusů motivicky odráží politické naladění během druhé světové války, jde především o soubory fotografií z tzv. německé nacistické propagandy (oficiální portréty pohlavárů, momentky, slavnosti a smuteční obřady).

Restaurování starých fotografií nebyla jednoduchá práce. „Pro mne jako kurátorku sbírek jsou cenné tři věci, za prvé jsou restaurované předměty nyní ve velice dobrém stavu (očištěny od nečistot, doplněny o chybějící komponenty, zpevněny v místech zlomů atd.), a tak se dají lépe využívat badatelsky i pro účely reprodukční, zároveň díky restaurátorce máme lepší přehled o použitých technikách a časovém zařazení některých fotografií, a samozřejmě v mnoha případech se podařilo rozkrýt i autorství a další informace k snímkům, které byly leckdy schované na reversu sbírkového předmětu (na zadní straně), případně někde v paspartě,“ uvedla pro Náš Liberec Anna Dařbujánová ze Severočeského muzea, která se na projektu podílela.

Důkladnou péčí si prošla každá, nově restaurovaná fotografie. A nejen tou technologickou. „Velmi náročné je u takto rozsáhlého restaurování řešit dokumentaci, jak na straně zadavatele, tak i na straně restaurátora. Ke každému snímku máme fotodokumentaci, popis nalezeného poškození a postup, jakým se při restaurování nakonec restaurátor vydal,“ vysvětluje kurátorka Anna Dařbujánová.

Celý projekt trval zhruba tři roky a pracoval na něm tým lidí. „Na přípravě projektu pracuji za muzeum já jakožto kurátorka, dále správkyně depozitáře a dokumentátorka v jednom, na podpisy smluv pan ředitel, dohled z Kraje, na straně restaurátora pouze restaurátorka a řidič,“ popisuje složení týmu kurátorka.

A co vlastně taková kurátorka sama dělá? „S restaurátory průběžně za muzeum komunikuju, konzultujeme zejména způsob restaurování a právě ony postupy. Snímek může totiž vykazovat na pohled trochu jiné poškození, než když si pak fotografii vezme restaurátor do laboratoře pod mikroskop,“ dodává Anna Dařbujánová.

Galerii restaurovaných fotek, které dokládají, jak se v druhé polovině 19. století z podhorského městečka stávala průmyslová metropole a první německé město v Českém království naleznete ZDE