V těchto dnech slavíme výročí osvobození, které ukončilo zvěrstva nacismu a hrůzy druhé světové války. Happeningem na hranici Hrádku nad Nisou a Hartau, na místě bývalého nacistického pracovního tábora Spreewerk jsme si připomněli toto významné výročí. Zároveň jsme odmítli současný vpád Ruska na Ukrajinu, pošlapávající památku sovětských bojovníků a bojovnic proti nacismu, a také sílící nacionalistické tendence, hrozící vyústit do další světové války. Zveřejňujeme projev z této akce.
Scházíme se symbolicky na hranicích České republiky a Německa. V regionu, který byl historicky česko-německý, a to do doby, než jej otrávil jed nacionalismu. Úkolem tohoto nacionalismu bylo rozdělit revolučně naladěné pracující, v našem regionu Němce a Čechy, a zabránit tak snahám o překonání kapitalismu procházejícího krizí. Pro vyhrocený nacionalismus – nacismus, opírající se o antisemitské konspirace a o odpor k humanistické tradici se zvláštní nenávistí k levici, nebylo příliš obtížné svalit vinu za nešvary této pohnuté doby na Židy a komunisty a obecně na všechny tzv. nepřizpůsobivé, nezapadající do zvrhlých šablon nacistických pavědeckých teorií.
Jak víme, nacisté ve své snaze obnovit německou říši nejprve ovládli Německo, poté provedli anšlus Rakouska a zabrali příhraniční oblasti Československa známé jako Sudety, aby pak na části jeho území vytvořili Protektorát Čechy a Morava. Následný útok na Polsko rozpoutal druhou světovou válku – největší a nejničivější konflikt v historii lidstva s přibližně 62 miliony obětí na životech. Polsko bylo postiženo relativně nejvyšším počtem úmrtí, když přišlo o téměř pětinu své předválečné populace, polovinu mrtvých tvořili polští Židé. Nejodpornější zločin nacismu představuje holokaust – systematické, průmyslové vyvražďování Židů, Romů, Sintů a dalších v koncentračních a vyhlazovacích táborech, ve kterých zahynulo 12 milionu civilistů, z toho 6 milionů Židů. Další lidé byli uvězněni v otřesných podmínkách pracovních táborů, které byly nejčastějším typem „lágrů“ druhé světové války využívajících mechanismů nucené a otrocké práce.
Baráky nacistického pracovního tábora Spreewerk
„Hrádek nad Nisou byl po dlouhá léta spojován především s těžbou lignitu – nekvalitního hnědého uhlí. Období těžby na Hrádecku se stalo nedílnou součástí historie. Druhým podobně zásadním aspektem moderních dějin byly obří pracovní a zajatecké tábory Spreewerku a AEG z druhé světové války, které většinou vyrostly mezi lety 1940 a 1945 na místech starých hnědouhelných dolů.“ V Hrádku nad Nisou bylo snad nejvíce pracovních táborů na počet obyvatel. V širším ohledu se Liberecko, Jablonecko a oblast Jizerských hor stala silně zindustrializovaným územím s ohromnou produkcí pro zbrojní průmysl.
Pracovní tábor firmy Spreewerk, jehož zbytky jsou zde dodnes patrné, sloužil pro nacistickou válečnou výrobu pistolí P-38 a dílů k dalším zbraním (hlavně, závěry, lůžka, dvojnožky pro kulomety MG.34), včetně součástí děl a letadel. Zdejší pracovní silou byli hlavně totálně nasazení a zajatci mnoha národností (Ukrajinci, Rusové, Poláci, Francouzi, Belgičané, Albánci a další). Mezi nimi i sovětští vojáci, kterými se tak rád ohání ruský prezident Putin, jejichž památku, památku 27 milionů obětí nacismu z řad obyvatel Sovětského svazu, ovšem pošlapal svým imperialistickým vpádem na Ukrajinu. Vpádem, naplňujícím své neocarské ambice k obnově velkoruské říše. Svou roli v současné válce na Ukrajině ovšem hraje i NATO, relikt z dob studené války, které chrastí zbraněmi a spolu se svým velmocenským ruským rivalem eskaluje situaci.
Reálně tak hrozí, že konflikt přeroste do nějakého většího válečného dobrudružství, které zasáhne i další země. Jak řekl přeživší hrádeckého internačního tábora Walther Wiener, kterého jako židovského chlapce ve věku od deseti do patnácti let skrýval v podkroví svého domu zdejší německý hostinský: „Ničeho nelituji, jen mě mrzí, že od dob, jako byla tato, lidstvo moc nezmoudřelo.“ Aby nedošlo k další zhoubné vlně nacionalismu a fašistického barbarství, a aby konflikt na Ukrajině nepřerostl v další zničující světovou válku, je dobré připomenout si slogan Karla Liebknechta z první imperialistické války: Hlavní nepřítel je doma! Tento slogan je použitelný jak v USA a u jeho spojenců z NATO, tak v Rusku a Číně.
Válku válce! Войну Войне!
Nikdy více fašismus!
Tisková zpráva Liberecké levice – Libereds